Magnetická pole

Klíčovou silou z pohledu sluneční aktivity je magnetické pole. Proto jsou velmi cennými zdroji informací tzv. magnetogramy, které zobrazují rozložení a intenzitu lokálních magnetických polí ve sluneční fotosféře. Silnější lokální magnetická pole, která se kryjí s výskytem skupin slunečních skvrn (sluneční skvrny jsou důsledkem silnějších lokálních magnetických polí), jsou zobrazena černou a bílou barvou (dle polarity).

RYCHLÉ ODKAZY

Magnetogram - SDO

Tento snímek pochází z přístroje HMI a dalších na palubě sondy SDO. Zobrazuje směr magnetického pole v blízkosti povrchu Slunce. Bílé a černé oblasti ukazují opačné magnetické polarity. Bilá barva zobrazuje severní magnetickou polaritu (vystupující) a černá barva ukazuje jižní magnetickou polaritu (vstupující).

Co pozorujeme: fotosféru
Vlnová délka: 617,3 nm (tedy 0,0000006173 m) – viditelná barva, oranžová část viditelného spektra
Záření základního iontu: neutrální železo (Fe I)
Charakteristické teploty: 6 000 K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    1024x1024 bodů    4096x4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

Magnetogram - SDO - kolorovaný

Zpracovaný a kolorovaný magnetogram z SDO. Zobrazuje směr magnetického pole v blízkosti povrchu Slunce. Zelené a žluté oblasti ukazují opačné magnetické polarity. Zelená barva zobrazuje severní magnetickou polaritu (vystupující) a žlutá barva ukazuje jižní magnetickou polaritu (vstupující).Modré odstíny jsou sluneční skvrny ze snímků fotosféry.

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    1024x1024 bodů    4096x4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

Model magnetických polí a snímku z AIA 30,4 nm

Vlnová délka 30,4 nm zobrazuje velmi dobře oblasti chladnějších oblastí a oblaků plazmatu (filamentů a protuberancí), které se nacházejí nad viditelným povrchem Slunce. Mnoho z těchto útvarů buď není v jiných vlnových délkách vidět, nebo je pozorujeme jako tmavé linie. Světlé oblasti ukazují místa s vyšší hustotou plazmatu.

Snímek je kombinovaný s modelem magnetických polí.

Co pozorujeme: vyšší chromosféru a nižší oblast přechodové vrstvy
Vlnová délka: 30,4 nm (tedy 0,0000000304 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: jednou ionizované helium (He II)
Charakteristické teploty: 50 000 K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    1024x1024 bodů    4096x4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

Model magnetických polí a snímku z AIA 9,4 nm

Vlnová délka používaná především ke studiu slunečních erupcí. Představuje teplotu kolem 6 miliónů Kelvinů. Na této vlnové délce jsou snímky pořizovány každé dvě sekundy (na rozdíl od ostatních, kde je kadence jednou za 1 sekundu), aby bylo možné dosáhnout lepšího časového rozlišení procesů při erupcích.

Snímek je kombinovaný s modelem magnetických polí.

Co pozorujeme: erupční oblasti v koróně
Vlnová délka: 9,4 nm (tedy 0,0000000094 m) – extrémní ultrafialová oblast/až měkké rentgenové záření
Záření základního iontu: 17krát ionizované železo (Fe XVIII)
Charakteristické teploty: 6 000 000 K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    1024x1024 bodů    4096x4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

Kombinace kolorovaného magnetogramu a snímku koróny z AIA 17,1 nm

Kombinovaný snímek pořízený SDO/AIA na vlnové délce 17,1 nm a kolorovaného magnetogramu. Snímek ukazuje návaznosti koronálních struktur na magnetické pole ve fotosféře.

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    1024x1024 bodů    4096x4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy