Odborné články

Energetické kaskády v rekonexi magnetického pole

V případě slunečních erupcí se již dlouho předpokládá, že klíčovým mechanismem pro náhlé uvolnění energie v nich je proces přepojování (rekonexe) magnetických siločar. Přímá aplikace teorie magnetické rekonexe na fyziku slunečních erupcí ale dlouhou dobu čelila jedné zásadní výzvě: typická tloušťka proudové vrstvy spojené s předpokládanou strukturou magnetického pole v erupci je o mnoho řádů větší než teorie vyžaduje pro skutečně efektivní proces rekonexe. V tomto článku bychom chtěli populárnější formou formulovat problém, shrnout dosavadní stav znalostí a především náš příspěvek k této problematice publikovaný nedávno v sérii článků v mezinárodním odborném tisku.

Přístroje moderní radioastronomie

Čtvrtý a poslední článek o moderní sluneční radioastronomii se věnuje přehledu nejdůležitějších přístrojů a soustav moderní sluneční radioastronomie. Článek se zaměřuje zejména na další projekty (mimo ALMA), které jsou určené pro spektro-interferometrická pozorování a zejména výzkum Slunce, ať už realizované nebo ty co neměly tolik štěstí a do fáze realizace se nedostaly.

Přístroje moderní radioastronomie - ALMA

Přehled moderní radioastronomických přístrojů navazuje na předchozí 2 části věnované mechanismům rádiového záření Slunce a základním metodám pozorování. Tento třetí díl pojednává o moderních přístrojích světové radioastronomie, včetně jistě nejvýznamnějšího moderního přístroje ALMA, kombinujícího zobrazení s vysokým rozlišením s informací o spektru registrovaného záření. Není ale jediným přístrojem tohoto druhu, který je či byl projektován nebo dokonce realizován. O těch dalších si můžete přečíst v posledním díle seriálu.

“Klasická” radioastronomická pozorování Slunce

Pokračování článku "Sluneční radioastronomie v éře ALMA" se zabývá metodami radiového pozorování Slunce, které se uplatnily v posledních desítkách let. Seznámíte se nejen radiometrií, rádiovou spektroskopií, ale také rádiovou interferometrií a aperturní syntézou. Další část článku "Přístroje moderní radioastronomie" navazuje na přehled metod a seznamuje s největšími pozorovacími systémy současné radioastronomie.

Sluneční radioastronomie v éře ALMA

Radioastronomie zažívá v posledních letech díky novým přístrojům nebývalý rozmach. Ve spolupráci mnoha zemí a institucí jsou budovány nové přístroje, jsou vyvíjeny nové metody pozorování, zpracování, teoretičtí fyzikové se snaží vysvětlit pozorované a na základě simulací předpovědět pozorovatelné důsledky svých teorií. Nové obzory otevírá i soustava radioteleskopů ALMA v Chile.

Speciálně pro tento server připravil sérii přehledových článků o moderní sluneční radioastronomii, nových přístrojích i možnostech pan Miroslav Bárta, sluneční radioastronom, pracovník Astronomického ústavu AV ČR, v.v.i., observatoře v Ondřejově. S ohledem na rozsah je jeho příspěvek rozdělen do čtyř dílů.

Sluneční erupce

Sluneční erupce jsou energeticky nejvýznamnější procesy v celé Sluneční soustavě. Jedná se především o mechanizmus konverze silně naakumulované magnetické energie na jiné druhy energií jako je energie tepelná, záření, vlny nebo urychlené částice. Ty se potom mohou šířit jak ve sluneční atmosféře samotné, tak směrem ven od Slunce do meziplanetárního prostoru.
 

Slnečná koróna a jej výskum

Kým v minulosti sa koróna dala pozorovať len počas úplných zatmení Slnka Mesiacom, od roku 1930 pomocou koronografu aj mimo zatmení a po roku 1957 aj z kozmického priestoru v celej škále elektromagnetického žiarenia. Dnes vieme, že koróna je teplotne a štruktúrne veľmi diferencovaný vysoko dynamický útvar, ktorý cez slnečný vietor ovplyvňuje viaceré procesy v heliosfére, vrátane Zeme. V článku sa venujeme výskumu slnečnej koróny od minulosti až po súčasnosť.
 

Hviezdni dvojníci Slnka

Dvojníci Slnka sú len jednou podskupinou širšej skupiny hviezd, ktorých vybrané fyzikálne charakteristiky sú v istej miere podobné analogickým charakteristikám Slnka. Podľa miery ich podobnosti sú rozdelené do nasledujúcich troch skupín odrážajúcich presnosť pozorovacích metód, s ktorou sme schopní vybrané charakteristiky zmerať: hviezdy podobné Slnku (hviezdy slnečného typu), slnečné analógy, dvojníci Slnka, habhviezdy.
 

Měření magnetických polí na Slunci

Magnetická pole ovlivňují jednak procesy, probíhající v aktivních oblastech Slunce (např. sluneční erupce), ve sluneční atmosféře (např. protuberance a filamenty), ale šíří se také do meziplanetárního prostoru, kde mají vliv na pohyb korpuskulárního záření a tím na jeho interakci se zemskou atmosférou (polární záře) a na deformaci zemské magnetosféry (magnetické bouře). Proto magnetická pole, jak na Slunci, tak i v meziplanetárním prostoru, patří k důležitým přírodním jevům, které pečlivě studujeme.

Helioseismologie po padesáti letech

V roce 1962 publikoval R. Leighton práci, v níž analyzoval dopplerovskou složku rychlosti plazmatu ve sluneční fotosféře, kterou měřil vlastnoručně vynalezeným přístrojem. Objevil dva jevy – velkorozměrové buňky připomínající konvekci – tzv. supergranule – a pětiminutové oscilace. Zatímco první z objevených jevů je dodnes pro sluneční fyziky do značné míry záhadou, ten druhý se ihned stal základním nástrojem přímého výzkumu slunečního nitra a dynamického dění pod neproniknutelným slunečním povrchem. Vznikla helioseismologie.