Big Bear Solar Observatory

Základní informace

Sluneční observatoř BBSO byla vybudována v roce 1969 pod vedením profesora Harolda Zirina z California Institute of Technology (Caltech). Ředitelství observatoře bylo v roce 1997 přemístěno na New Jersey Institute of Technology (NJIT). Na financování observatoře se podílí NASA, National Science Foundation, United States Air Force a další agentury.

Poloha observatoře v oblasti Big Bear Lake je optimální vzhledem k průzračné atmosféře v důsledku přítomnosti vodní plochy. Povrch jezera leží v nadmořské výšce 2 055 m, což znamená, že dalekohledy observatoře se nacházejí nad podstatnou vrstvou atmosféry. Hlavní budova observatoře zasahuje do rozlehlé vodní plochy jezera. Původně byla dosažitelná pouze lodí, nicméně později zde byla vybudována přístupová cesta. Voda ochlazuje okolní atmosféru a eliminuje tak tepelné záření povrchu, které obvykle způsobuje atmosférický neklid, což zhoršuje kvalitu obrazu.

Přístrojové vybavení

Observatoř původně provozovala tři sluneční dalekohledy: (1) vakuovaný reflektor o průměru 65 cm, (2) vakuovaný refraktor o průměru 25 cm a (3) klasický refraktor o průměru 20 cm. První dva dalekohledy byly využívány k pozorování slunečních skvrn, zatímco dalekohled o průměru 20 cm sledoval celý sluneční disk od východu k západu.

V roce 2006 byla stará hlavní kopule observatoře nahrazena velkou kopulí, připravenou pro nový dalekohled. Jedná se o zmenšenou verzi kopule na observatoři Southern Astrophysical Research Telescope (SOAR). Odstranění dalekohledů o průměru 65 a 25 cm se uskutečnilo v únoru 2007.

Počátkem roku 2007 firma DFM Engeneering zahájila montáž nového dalekohledu o průměru 1,6 m v uspořádání jako Gregoryho teleskop. Nový sluneční dalekohled NST (New Solar Telescope) „spatřil“ první zkušební světlo ze Slunce v prosinci 2008 (v Nasmythově ohnisku) a skutečná pozorování začala v lednu 2009. Dalekohled je umístěn na ekvatoriální montáži, která je připojena na existující pilíř. Až do doby, kdy bude dokončen dalekohled Advanced Technology Solar Telescope, bude dalekohled NST největším slunečním teleskopem na světě. Na povrchu Slunce je schopen rozlišit útvary menší než 50 km.

V roce 2007 byl dalekohled o průměru 20 cm nahrazen jiným dalekohledem o průměru 10 cm, který je schopen sledovat celý sluneční disk v čáře H-alfa – Full Disk H-alpha (FDHA) Patrol Telescope. Na observatoři je rovněž umístěna stanice programu GONG [vs] (Global Oscillation Network Group) zaměřeného na helioseismologii, který řídí Národní sluneční observatoř (National Solar Observatory). V provozu je od roku 1995.

Realizovaná pozorování (nejen) Slunce

Observatoř se zaměřuje na pozorování Slunce ve viditelném světle a v oboru infračerveného záření.
Součástí slunečního dalekohledu NST je infračervený zobrazovací magnetograf IRIM (Infrared Imaging Magnetograph), který je schopen zobrazit oblast o rozloze 48 000 x 29 000 km s rozlišením útvarů na povrchu Slunce menších než 240 km. Oblasti s opačnou magnetickou polaritou se zobrazí bílou a černou barvou.
Pozorování sluneční fotosféry. Na snímcích zobrazujících sluneční skvrny lze rozlišit jejich strukturu (umbra a penumbra), rovněž je zobrazena všudypřítomná granulace. Jednotlivé granule mohou mít velikost jako Kalifornie.

Projekt GONG [vs] – studium vnitřní struktury Slunce na základě zaznamenaných oscilací.
V malé kopuli je umístěn dalekohled, který sleduje celý sluneční disk v čáře H-alfa za účelem sledování dynamických jevů na Slunci (protuberance). Další dalekohled (Earthshine telescope) sleduje záření Země tak, že sleduje temnou stranu Měsíce, čímž registruje odražené záření Země – což je důležitý klimatický parametr.