Pozorování dalekohledy

Vizuální pozorování dalekohledy

Fotosféra

Sluneční fotosféra je zhruba 200 km silná vrstva sluneční atmosféry z níž k nám přichází nejvíce viditelného záření. Někdy je tato vrstva označována jako "povrch" Slunce.

Pro pozorování sluneční fotosféry jsou používány běžné astronomické dalekohledy vybavené systémem redukujícím množství světla přicházejícího ze Slunce: před-objektivovým filtrem, nebo filtračním systémem před ohniskovou rovinou (Herschel) případně projekčním zařízením. Běžně se setkáte s takto upravenými dalekohledy až do průměru objektivu 20 cm.

Ve fotosféře lze tímto způsobem pozorovat granulaci, sluneční skvrny s detaily a fakulová pole.

Chromosféra

Dalekohledy s filtry H-alfa

Ve vybavení hvězdáren se již v minulosti (především pro odbornou činnost) vyskytovaly teleskopy vybavené drahými filtračními systémy, které z celého slunečního spektra vymezují pouze úzkou přesně definovanou část – vlnovou délku čáry H-alfa (656,3 nm) vyzařované vodíkem . Jedná se o takzvané chromosférické dalekohledy, které se vyskytovaly ve dvou provedeních – jako protuberanční koronografy (se zastíněným diskem) a dalekohledy umožňují pozorovat chromosféru na disku.

Malé dalekohledy pro pozorování chromosféry v čáře H-alfa se za posledních 15 let velmi rozšířili a řada hvězdáren tak nabízí možnost se podívat na Slunce i tímto nezvyklým způsobem. Vzhledem ke snižující se ceně filtrů se takové přístroje stále častěji dostávají i do rukou amatérských pozorovatelů, přestože jejich celková cena je sále poměrně vysoká.

Dalekohledy s CaK filtry

Ještě méně obvyklým způsobem pozorování chromosféry Slunce je využití vlnové délky čáry CaK (393,4 nm). Tento typ přístroje byl v minulosti opět používán pro odborné účely a dnes je možné se s ním setkat v kompaktním provedení dostupném i amatérům. Pro veřejnost však tento typ přístroje není přiliš vhodný. Vlnová délka 393,4 je mnohými lidmi velmi špatně vnímána a mají problém obraz zaostřit.

Emisní čára vápníku je citlivá na přítomnost magnetického pole. V místech, kde je magnetické pole na Slunci silnější je absorpce záření nižší, a proto se nám tato místa zdají při pozorování světlejší a naopak.

Protuberanční koronografy

Zcela specifický druh přístroje, který není tak obvyklý je tzv. protuberanční koronograf. Ten umožňuje díky zvláštní konstrukci vytvořit umělé zatmění Slunce tak, že v systému dalekohledu jeho přímý obraz odcloní obvykle kovoou clonkou. Díky speciálnímu filtru (stejném jako v případě pozorování chromosféry) propouštějícího v čáře vodíku H-alfa můžeme nad sluneční okrajem pozorovat nádherné a mnohdy dynamické, jindy majestátně klidné útvary nazvané protuberance.

Protuberance jsou oblaka hustšího a chladnějšího převážně vodíkového plynu v prostředí řídků a horké koróny.

Protuberance můžeme pozorovat i v chromosférických dalekohledech na okrajem slunečního disku. Obraz samotných protuberancí je však obvykle málo kontrastní a v porovnání s jasem slunečního disku v čáře H-alfa je intenzita záření protuberancí podstatně slabší.

Podrobnější informace o vizuálních i fotografických pozorováních Slunce se můžete dočíst například v tomto materiálu, který vznikl v rámci jednoho z našich starších projektů:

• Jak na Slunce? (Jan Zahajský, pro projekt KOSOAP)