Pozorování Slunce v roce 2014

17.12.2014

Občas se podaří "zmáčknout spoušť" ve správnou chvíli. Snímek chromosféry ve spektrální čáře vápníku Ca II K (393,37 nm). Pořízeno 26. července 2014.

Rok 2014 nebo také rok první, kdy jsme se snažili o simultánní pozorování zajímavých dynamických jevů na Slunci pomocí třech dalekohledech v různých vlnových délkách. I když nám zatím technické podmínky neumožňují rozšířit to na čtyři nebo pět dalekohledů naráz, zvyšujeme své technické možnosti a tím i kvalitu a využitelnost pořízených dat.

Celkem bylo pozorováno v průběhu 148 jasných dnů 171 aktivních oblastí, z toho 115 oblastí je pořízeno v čáře Ca II K, 150 v čáře H-alfa a 129 oblastí ve sluneční fotosféře. V případě příznivého počasí probíhalo od dubna do října pozorování synoptickými dalekohledy po celý den (v tomto období je možné sledovat aktuální snímky na našich stránkách). V roce 2014 se nám podařilo pozorovat celý sluneční disk v čáře Ca II K 65 dnů a v čáře H-alfa 74 dnů.

Když nepočítáme data z erupcí, která jsou uchovávána v plném rozsahu, je uloženo za loňský rok v archivu 9 951 snímků. Snímky ze synoptických dalekohledů jsou k dispozici ve veřejném archivu na stránkách www.pozorovanislunce.eu a jsou postupně doplňovány.

V roce 2013 se díky několika projektům, zejména projektu Se Sluncem společně, dovybavila pozorovací technika, která byla postupně testována a uvedena do provozu. Jako poslední se znovu obnovilo pozorování s refraktorem AS 200/3000 mm, který se využívá na pozorování detailních snímků fotosféry. Více v článku Pozorování v roce 2013. Modernizace a doplnění technického vybavení nám umožnily v tomto roce pozorovat hned na šesti dalekohledech, ve třech různých oborech slunečního záření, ve vizuálním oboru spektra a spektrálních čarách H-alfa a Ca II K. Otevřela se nám tím příležitost nejen vidět celé Slunce popř. aktivní oblast ve třech vrstvách sluneční atmosféry, ale zároveň i zachytit erupci v nižší (Ca II K) i vyšší (H-alfa) vrstvě chromosféry zároveň. Tím můžeme poodhalit, jak se erupce v různých vrstvách chová a přispět k jejich samotnému výzkumu.

V roce 2014 se nám podařilo napozorovat 72 erupcí a z toho 10 ve spektrální čáře H-alfa a Ca II K zároveň. Nejčastější příčinou snímání erupce pouze v jedné spektrální čáře (obvykle H-alfa) byly špatné pozorovací podmínky, protože při vysoké oblačnosti dochází k mnohem výraznějšímu zhoršení kvality obrazu ve spektrální čáře Ca II K.

ZAJÍMAVÉ JEVY POZOROVANÉ V ROCE 2014

V březnu 2014 nastalo maximum sluneční aktivity ve 24. cyklu. V současné době začíná sluneční aktivita pomalu klesat zpátky k minimu. Naštěstí pro nás to neznamená, že od zítřka nemůžeme počítat s žádnou aktivní oblastí nebo zajímavým jevem. Během tohoto roku se napozorovala spousta zajímavých skvrn, erupcí, protuberancí a filamentů, všechny se nám sem ale samozřejmě nevejdou. Pojďme se tedy jen zběžně ohlédnout za těmi nejzajímavějšími.

Velká aktivní oblast NOAA 11944, 11967 a 11990

Hned z počátku roku nás překvapila aktivní oblast, která se na slunečním disku "udržela" nejméně 67 dní. Poprvé byla oblast spatřena 3. ledna a naposledy 10. března. Téměř každá aktivní oblast, která se objeví na východním okraji slunečního disku nebo se vytvoří někde na přivrácené straně, dostane pořadové číslo NOAA. A protože se velká skupina skvrn objevila na východním okraji hned třikrát dostala postupně tři NOAA označení, a to 11944, 11967 a 11990. První dvě otočky byla největší skvrna v oblasti vidět pouhým okem. V přehledovém článku z počátku loňského roku si můžete pustit video seskládané ze snímků družice SDO (Solar Dynamics Observatory) a sledovat postupný vývoj skupiny.


NOAA 11944 ve spektrální čáře H-alfa, 11. ledna 2014 v 09:27 UT	NOAA 11967 ve spektrální čáře H-alfa, 3. února 2014 v 09:10 UT	NOAA 11990 ve spektrální čáře H-alfa, 2. března 2014 v 09:44 UT

Protuberance

Kromě aktivních oblastí pozorujeme také protuberance a filamenty. Některé se za celý den příliš nezmění a u některých se nám během dne podaří zachytit jejich vývoj. Výjimečně stihneme zaznamenat jejich aktivizaci a následný dynamický vývoj. To je trochu obtížnější úkol než u sledování erupcí, protože eruptivní protuberance většinou nevyzařují rentgenové záření, takže jejich zachycení je spíše náhoda či spíše otázkou kvality a zkušeností pozorovatele. Za rok 2014 máme tedy v archivu jen 4 dynamické vývoje protuberancí a 1 filamentu.

První animace protuberance je ze 14. března 2014. Jde o unikátní "úlovek". Celá sluneční aktivita je ovlivněna magnetickým polem a není tomu jinak ani u protuberancí. Slunce je tvořené plazmou, nikoli pevnou hmotou. Díky tomu nerotuje kolem své osy všude stejně rychle. To způsobuje "zamotávání" magnetických siločar, které se za určitých podmínek mohou přiblížit a přepojit. Tomuhle přepojení siločar se říká magnetická rekonexe, která je zodpovědná například za vznik erupcí. Eruptivní protuberance z poloviny března nám nepřímo tento jev ukazuje a to v momentu, kdy se "obláček" plazmatu odtrhne a letí pryč. Právě toto odtrhnutí je výsledkem magnetické rekonexe "v přímém přenosu". Více o magnetické rekonexi najdete zde.


Východní okraj slunečního disku 14. března 2014 od 09:14 do 09:35 UT	Východní okraj slunečního disku 6. května 2014 od 08:56 do 09:20 UT	Západní okraj slunečního disku 1. května 2014 od 06:56 do 09:01 UT

X erupce v oblasti NOAA 12087

Naše dva hlavní pozorovací programy jsou zaměřené na monitoring aktivních oblastí a jejich vývoj a na sledování vývoje erupcí. V současné době ukládáme všechna data z napozorovaných erupcí v sekvenci dva snímky za sekundu. To nám dává do budoucna mnoho možností k jejich studiu zejména v oblasti fotometrie. Jen za poslední rok máme uložených přes 121 tisíc snímků erupcí. Klasifikují se podle měření toku měkkého rentgenového záření, který nejvíce odpovídá uvolněné energii. Největší erupce jsou klasifikovány jako erupce o mohutnosti X a takové máme napozorované za minulý rok tři. Všechny vyprodukovala jedna aktivní oblast NOAA 12087. Kvůli špatným pozorovacím podmínkám během první a nejmohutnější erupce (X2.2) najdete v tomto článku ukázky pouze ze dvou pozorování. Na prvním snímku stojí za povšimnutí poerupční smyčky. Další snímky, tentokrát všech tří erupcí, a informace o jejich pozorování můžete najít v článku: Erupčně aktivní Slunce – červen 2014.


Chromosféra, spektrální čára Ca II K: 10. června ve 12:57 UT, erupce X1.5.	Chromosféra, spektrální čára Ca II K: 11. června v 09:06 UT, erupce X1.0.	Chromosféra, spektrální čára H-alfa: 11. června v 09:04 UT, erupce X1.0.

Největší skvrna ve 24. cyklu NOAA 12192

Jedna velká skupina skvrn nám rok 2014 otevřela a další nám tento rok uzavírá. Obří skupina skvrn aktivní oblasti s označením NOAA 12192 se objevila na okraji slunečního disku 17. října a po druhé otočce 27. listopadu zapadla pod označením NOAA 12209. Skvrna nebyla jen největší v tomto cyklu, ale byla i největší skvrnou od roku 1990. Aktivní oblast nám připravila hned dvě překvapení, prvním byla samozřejmě velikost (tak velkou skvrnu nikdo po maximu sluneční aktivity nečekal) a druhým byla absence výronu koronální hmoty (CME). Ani jedna z mnoha erupcí nevyvrhla hmotu dostatečnou rychlostí, aby mohla uniknout do meziplanetárního prostoru. NOAA 12192 vyprodukovala celkem 6 erupcí o mohutnosti X, kvůli špatnému počasí se nám však nepodařilo ani jednu z nich napozorovat. Mnoho erupcí z oblasti však zachyceno máme a jejich snímky i další snímky z vývoje této gigantické oblasti si můžete prohlédnout v článcích: Pozorování velké sluneční skvrny NOAA 12192 z Hvězdárny Valašské Meziříčí a Pozorování Sluneční aktivity - říjen a listopad 2014.


Fotosféra: 21. října 2014 v 11:02 UT.	Chromosféra, spektrální čára Ca II K: 27. října 2014 v 09:45 UT.	Chromosféra, spektrální čára H-alfa: 28. října 2014 v 09:32 UT.

TOP SNÍMKY 2014

A na závěr ukázka nejvydařenějších snímků aneb, jak by to mohlo vypadat, kdyby byly pozorovací podmínky stále příznivé.


NOAA 12108 ve fotosféra: 8. července v 07:15 UT	NOAA 12104 (vpravo) a 12107 (vlevo) spektrální čára Ca II K: 4. července v 07:34 UT	NOAA 12149, spektrální čára H-alfa: 28. srpna v 07:23 UT

Naši pozorovatelé v roce 2014

- externí pozorovatelé: Jáchym Bulek, Šimon Baško, Bára Gregorová, Martin Pecár, Martin Pavelka
- zaměstanci: Martina Exnerová, Sylvie Gorková, Naděžda Lenžová

Přehledová tabulka pozorování mezi lety 2010 - 2014

	2010	2011	2012	2013	2014
pozorovacích dní	24	41	85	125	148
pozorovacích dní na synoptických dalekohledech - fotosféra	63	6	36	-	68
pozorovacích dní na synoptických dalekohledech - H-alfa	-	1	17	56	74
pozorovacích dní na synoptických dalekohledech - Ca II K	-	-	-	59	65
pozorovaných dní v detailech - fotosféra	-	-	6	8	78
pozorovaných dní v detailech - H-alfa	26	40	77	94	121
pozorovaných dní v detailech - Ca II K	-	-	-	49	75
počet erupcí	2	14	42	38	72
počet erupcí alespoň 2 dalekohledy	-	-	-	3	10