Polární koruna

CZ - polární koruna / polární korunk(a) protuberancí / zóna polárních filamentů

SK - polárná koruna

EN - polar crown / polar crown prominences


POPIS

Protuberance (filamenty) se mimo jiné na Slunci vyskytují také v polárních oblastech a vytvářejí zde občas i téměř spojitou polární korunu (polární korunu filamentů).

Polární koruna protuberancí (filamentů) vzniká díky tomu, že protuberance (filamenty) migrují směrem k pólům a stále více se protahují ve směru východ-západ, díky diferenciální rotaci Slunce. Zároveň si však obvykle zachovávají svou výšku. Proto je orientace filamentů v polární koruně téměř rovnoběžná s rovníkem. Heliografická šířka se pohybuje kolem 70°.

Protuberance mají tendenci se vyskytovat v oblasti kolem 10° od oblastí výskytu slunečních skvrn (tzv. královských zón) směrem k pólům. Oblast výskytu slunečních skvrn se s postupem cyklu postupně přesouvá k rovníku. Polární zóny filamentů se formují okolo třetího roku po maximu výskytu slunečních skvrn a migrují směrem k pólům. Okolo následujícího maxima dosahují pólů a jsou doprovázeny reverzí polarit polárních magnetických polí (viz odkaz na článek v sekci Zdroje).

OBRÁZKY

Snímek polární koruny protuberancí. Zdroj: Meudon Observatory 1999

Výstižný snímek zóny polárních filamentů tvořící polární korunu protuberancí. Zdroj: Meudon observatory 1999

Koronální dutina nad polární korunou protuberancí (Převzato z Gibson et al, 2006).

Pozorování polární koruny filamentů spojených s koronální dutinou ze dne 22. 7. 2002. Ve směru hodinových ručiček shora vlevo: HAO MLSO Mk4 koronograf – bílé světlo; Big Bear Solar Observatory H-alfa; SOHO/EIT 28,4 nm; SOHO/EIT 30,4 nm. Převzato z Gibson et al, 2006.

VIDEA

Špičkové pozorování polární koruny protuberancí (zóny polárních filamentů) pořízený pomocí družice HINODE.

Záznam polární koruny protuberancí z družice HINODE ze dne 30. listopadu 2006. Podle měření měl tento útvar z plazmatu o teplotě 10 000 K výšku kolem 30 000 km a délku kolem 90 000 km. Družici HINODE vypustila JAXA (Japan Aerospace Exploration Agency) ve spolupráci s kosmickými agenturami USA, Velké Británie a Evropy.

Externí video

Zajímavé video vývoje polární koruny protuberancí.

 


ZDROJE A ODKAZY

Dynamics and structure of quiescent solar prominences; edited by E. R: Priest, Kluwer Academic Publisher, ISBN 902772833X

Ilustrovaný slovník termínov slnečnej a slnečno-zemskej fyziky; originál - vydáno pod vedením A. Bruzeka a C. J. Durranta; vydáno D. Riedel Publishing Company Dordrecht-Holland/Boston - U.S.A.; vydalo Slovenské ústredie amatérskej astronómie Hurbanovo v roce 1985, Vydání první.

Zajímavý článek o polární koruně protuberancí najdete na webu NASA. Na konci článku (před poznámkami) jsou odkazy na tři velmi zajímavá videa protuberancí. Doporučujeme!

Starší článek o spojitosti mezi polárními korunami protuberancí a reverzí magnetického pole najdete v SAO/NASA Astrophysics Data System (ADS) pod názvem The "polar Crown" of Filaments and the Sun's Polar Magnetic Fields. Autor: Hyder, C. L.; Časopis: Astrophysical Journal, vol. 141, p.272; Bibliographic Code: 1965ApJ...141..272H

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Slunce v dalekohledu i na webu

04.11.20

Po dlouhém půstu se mohou astronomové opět zaměřit na pozorování Slunce. Bezmála tři roky trvalo období slunečního minima, v němž projevů aktivity na naší mateřské hvězdě výrazně ubylo. To se nyní začíná měnit, i ke spokojenosti pracovníků Hvězdárny Valašské Meziříčí, kteří se pozorováním Slunce dlouhodobě zabývají.

Očekáváný sluneční cyklus 25 již začal!

18.09.20

Sluneční cyklus 25 je oficiálně v činnosti. NASA a NOAA to oznámily v úterý 15. 9. 2020 během mediální telekonference. Podle mezinárodního panelu expertů konec slunečního cyklu 24 nastal v prosinci 2019, kdy počet skvrn dosáhl svého minima.

Nepřehlédnutelná skvrna na slunečním disku

15.06.20

Na východním okraji slunečního kotouče se 3. 6. 2020 vynořila letos zatím největší skvrna. Tato skvrna opět patří již k novému cyklu sluneční aktivity - cyklu číslo 25.