OSO - Orbiting Solar Observatory

Americký program OSO (Orbiting Solar Observatory) zahrnuje devět vědeckých družic primárně určených ke výzkumu Slunce. Kromě toho však měly na palubě i další experimenty a přístroje nesouvisející přímo s pozorováním Slunce.

Osm těchto satelitů vypustila NASA mezi lety 1962 a 1975 pomocí raket řady Delta. Primárním cílem celého projektu bylo sledovat celý jedenáctiletý sluneční cyklus v oboru ultrafialového (UV) a rentgenového záření.  Experimenty jsou určeny pro sledování dolních částí sluneční koróny, chromosféry a jimi vyzařovaného ultrafialového, rentgenového a gama záření, případně i studium jiných kosmických zdrojů tohoto záření.

Sedm těchto družic postavila americká firma Ball Aerospace (Boulder Colorado). Satelit OSO 8 postavila firma Hughes Space and Communications Company (Culver City, California). Základní koncept všech družic byl stejný a obsahoval rotující sekci, která poskytovala stabilitu (efektem gyroskopu). Druhá sekce byla poháněna elektricky proti směru rotace setrvačníku a pointována směrem ke Slunci. Na této sekci bylo pointační zařízení a také pole solárních fotovoltaických článků, které zajišťovaly elektrickou energii.

Kritickým bodem návrhu sondy bylo spojení dvou protisměrně rotujících segmentů, které musely bez běžného maziva pracovat hladce po dobu několika měsíců ve vakuu kosmického prostoru. Segment rovněž přenášel energii ze solárních panelů a data z pointovaných slunečních přístrojů na druhou sekci, kde se nacházela většina funkčních zařízení sondy. Na rotující sekci mohla být umístěna řada dodatečných vědeckých přístrojů, které měly výhled ze sondy pod určitým úhlem. Při rotaci tak skenovaly oblohu v přesně daném zorném poli, kterým každých několik sekund procházelo i Slunce.

ZDROJE

• http://en.wikipedia.org/wiki/Orbiting_Solar_Observatory
• http://nssdc.gsfc.nasa.gov/nmc/spacecraftDisplay.do?id=1962-006A