Helioseizmologie

Schéma šíření zvukových vln v tělese Slunce - převzato z http://www3.kis.uni-freiburg.de/~mroth/images/rays_www.jpg.Sluneční helioseizmologie - obor sluneční fyziky, který byl pojmenován sluneční helioseizmologie se zabývá šířením nejrůznějších zvukových vln v tělese Slunce. Jedná se v principu o totéž, co známe z klasické seismologie na Zemi. Rozdíl je však zřejmý. Na povrch Slunce není možné umístit žádný seismograf, a tak se metody helioseismologie liší od metod seismologie pozemské.

Obrázek vlevo: Schéma šíření zvukových vln v tělese Slunce (převzato z http://www3.kis.uni-freiburg.de/~mroth/images/rays_www.jpg).

Počátek výzkumu slunečních oscilací (helioseismologie) se datuje od roku 1960, kdy byly poprvé detekovány tzv. 5 minutové sluneční oscilace ve fotosféře. V sedmdesátých letech pak byl na základě dalších měření sestrojen diagnostický diagram, ukazující závislost frekvence jednotlivých módu oscilací na jejich vlnovém čísle. Bylo rovněž podáno teoretické vysvětlení těchto 5 minutových oscilací, které jsou důsledkem šíření zvukových vln ve slunečním nitru.

Zdrojem zvukových vln je konvektivní zóna, resp. její horní část. Podle toho, jakou mají jednotlivé módy oscilací frekvenci a vlnové číslo (stupeň módu), pronikají do různých hloubek v nitru Slunce a mohou tak plnit podobnou roli, jako hrají zemětřesné vlny při studiu zemského nitra. Slouží k diagnostice struktury vnitřních vrstev Slunce a umožňují provést kvalifikovaný odhad fyzikálních podmínek tj. tlaku, hustoty, teploty, rychlostního pole, ale mohou upřesnit i chemické složení v jednotlivých vnitřních vrstvách.

Helioseizmologie nám umožnila donedávna nevídanou věc. Umožnila nám porovnat výsledky našich teoretických modelů slunečního (hvězdného) nitra s výsledky helioseismologických měření. K velké radosti teoretiků se ukázalo, že standardní model Slunce je v celkem dobrém souladu s výsledky helioseizmologických měření (po provedení různých korekcí). Známý deficit neutrin je tedy potřeba vysvětlit jinak než změnou modelu. Poslední výsledky z neutrinových experimentů naznačují, že vysvětlení neutrinového deficitu je potřeba hledat v samotných neutrinech resp. v jejich vlastnostech (oscilace neutrin).

Významným příspěvkem ke studiu slunečních oscilací jsou měření prováděná na kosmické sondě SOHO (ESA-NASA), na jejíž palubě jsou umístěny celkem tři experimenty pro tyto účely. Jeden z nich, GOLF (Global Oscillations at Low Frequency), je určen k detekci módu s velmi dlouhými periodami oscilací - tzv. gravitačních módů - jež pronikají až do samého centra Slunce. Taková měření však vyžadují velmi dlouhé časové řady dat, bez přerušení v důsledku západu Slunce. Tato podmínka je na SOHO splněna, neboť SOHO se nachází v libračním bodě L1 mezi Zemí a Sluncem a pozoruje oscilace plných 24 denně.

Na Zemi lze podobná pozorování realizovat např. na pólech (polární den trvá několik měsíců), nebo prostřednictvím celosvětové sítě pozorovacích stanic (projekt GONG).

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Částečné zatmění Slunce

12.10.22

Částečné zatmění Slunce nastane 25. října 2022 Začátek astronomického úkazu (první kontakt) v 11:14:58 SELČ Hvězdárna bude pro veřejnost otevřena od 11:00 do 14:00 hodiny. 

Odešel dlouholetý pozorovatel Slunce

16.02.22

Dne 11. února 2022 nás navždy opustil ve věku 73 let náš kamarád a kolega pan František Zloch, dlouholetý aktivní pozorovatel projevů sluneční aktivity na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově a popularizátor nejen astronomie.

Jaký je sluneční cyklus č. 25?

10.02.22

Již dva roky (od prosince 2019) je v činnosti sluneční cyklus s pořadovým číslem 25. Jak to vypadá po srovnání lednových údajů s počty slunečních skvrn a co nás může čekat v budoucnu?