Pozorování sluneční aktivity - říjen a listopad 2015

19.12.2015

Přehledy o sluneční aktivitě a pozorování ve Valašském Meziříčí v měsících říjen a listopad již tradičně přinášíme spojené v jednom článku. Málo jasných dnů, častá vysoká oblačnost, Slunce nízko nad obzorem - negativní aspekty slunečních pozorovatelů přicházející s každým podzimním a zimním obdobím. Dohromady jsme v těchto dvou měsících pozorovali jen 15 dní, 20 aktivních oblastí a 5 erupcí ve spektrálních čarách H-alfa a CaIIK (viz přehled na konci článku).

Mezi aktivní oblasti s nejmohutnějšími erupcemi patřily NOAA 12422 a 12449, ale v četnosti větších erupcí nevynikaly jediné, hned v patách měly oblasti NOAA 12435 a 12443. Jinak se až na pár výjimek jednalo převážně o malé erupčně téměř neaktivní oblasti. V druhé půlce listopadu byl sluneční kotouč téměř prázdný, bez aktivních oblastí viditelných ve fotosféře.

Největší erupce v říjnu 2015 o mohutnosti M4.5, se vyskytla v aktivní oblasti NOAA 12422, kterou jsme pozorovali už od září (největší erupce v oblasti se vyskytla dne 28. 9. 2015 o mohutnosti M7.6 - více v článku Pozorování sluneční aktivity - září 2015) . V době (1. října 2015, maximum erupce v 13:10 UT) erupce byla aktivní oblast již na západní straně slunečního disku. Oblast zapadla za jeho okraj 4. října 2015.

Aktivní oblast NOAA 12449 byla pozorovatelná na východním okraji slunečního kotouče od 7. listopadu a během své pouti na západní okraj vyprodukovala několik zajímavějších erupcí. Největší z nich patřila i k největším v měsíci listopad. Erupce o mohutnosti M3.9 byla zaznamenána 9. listopadu s maximem ve 13:12 UT, tedy dva dny poté, co byla oblast na přivrácené straně Slunce pozorovatelná.

Za tyto dva měsíce překvapilo dobrými pozorovacími podmínkami dopoledne 24. října. V podzimních měsících bývá, jak už jsme v úvodu psali, obvykle špatný obraz, způsobený hlavně malou výškou Slunce nad obzorem a vysokou oblačností. Ten den byly dopoledne úžasné podmínky pro pozorování a tak snímky aktivních oblastí z toho dne jsou vizuálně krásné, najdete je v ukázkách pozorování pod článkem.

K silnějším projevům sluneční aktivity v říjnu 2015 patřily následující erupce (větší než M1.0):

  • 1. 10. 2015 s maximem v 13:10:00 erupce M4.5 v oblasti NOAA 12422 (S20W60)
  • 2. 10. 2015 s maximem v 00:13:00 erupce M5.5 v oblasti NOAA 12422 (S20W67)
  • 2. 10. 2015 s maximem v 12:26:00 erupce M1.0 v oblasti NOAA 12422 (S20W73)
  • 2. 10. 2015 s maximem v 17:18:00 erupce M1.0 v oblasti NOAA 12422 (S21W78)
  • 4. 10. 2015 s maximem v 02:41:00 erupce M1.0 v oblasti NOAA 12422 (S18W78)
  • 15. 10. 2015 s maximem v 23:31:00 erupce M1.1 v oblasti NOAA 12434 (S11E49)
  • 16. 10. 2015 s maximem v 06:16:00 erupce M1.1 v oblasti NOAA 12434 (S11E45)
  • 17. 10. 2015 s maximem v 20:23:00 erupce M1.1 v oblasti NOAA 12435 (S18E79)
  • 17. 10. 2015 s maximem v 20:42:00 erupce M1.5 v oblasti na souřadnicích S83E16

K silnějším projevům sluneční aktivity v listopadu 2015 patřily následující erupce (větší než M1.0):

  • 4. 11. 2015 s maximem v 03:25:00 erupce M1.9 v oblasti NOAA 12445 (N14W66)
  • 4. 11. 2015 s maximem v 12:03:00 erupce M2.5 v oblasti NOAA 12445 (N15W71)
  • 4. 11. 2015 s maximem v 13:52:00 erupce M3.7 v oblasti NOAA 12443 (N08W02)
  • 9. 11. 2015 s maximem v 13:12:00 erupce M3.9 v oblasti NOAA 12449 (S13E39)

V seznamu jsou vypsané erupce pouze od mohutnosti M1.0. Seznam všech erupcí od mohutnosti C5.0 si můžete prohlédnout ve stručném přehledu. Kvůli meteorologickým podmínkám nebo doby pozorovatelnosti (Slunce pod obzorem), máme ze seznamu napozorované jen tučně označené erupce.

V říjnu jsme po řadě úprav provedli první "ostrý" test protuberančního koronografu. Protuberanční koronograf je, jak už název napovídá, dalekohled pro pozorování slunečních protuberancí. Oproti chromosférickému dalekohledu má v sobě mimo filtru H-alfa i malý kuželík tzv. umělý měsíc, díky kterému vytváří "umělé zatmění Slunce". Díky tomu nám umožňuje lépe pozorovat protuberance nad slunečním okrajem, které jsou jinak přezářené světlem ze slunečního disku. Doufáme, že během jara příštího roku se nám podaří uvést koronograf do běžného provozu. Zkušební snímek i s porovnáním z chromosférického dalekohledu si můžete prohlédnout v minigalerii pod článkem.

 

UKÁZKY POZOROVÁNÍ

Zacházející aktivní oblast NOAA 12420  ze dne 2. října 2015 v 09:02 UT ve spektrální čáře CAII K (ionizovaného vápníku). Na snímku jsou velmi zřetelné flokule.

Další z mála jasných říjnových dnů (24. 10. 2015) s lepším seeingem nám přinesl pohled na oblast NOAA 12426 v čáře CaII K v 10:32 UT.

Méně aktivní bipolární oblast NOAA 12427 ze dne 2. 10. 2015 v 09:20 UT. Spektrální čára H-alfa nám dává možnost prohlédnout si nejen sluneční chromosféru, ale vlastně i strukturu magnetického pole. Fibrily, magneticky udržované trubice žhavé plazmy, krásně kopírují magnetické pole skupinky skvrn a formují se podél indukčních čar (siločar), jak to známe např. z tyčového magnetu.

Jeden z vydařenějších snímků zobrazuje západní okraj slunečního disku. Oblast NOAA 12434 z 24. 10. 2015 zachycená v čáře vodíku v 10:20 UT.

Ačkoli tato oblast NOAA 12436 aktivitou příliš nevynikala, podařilo se nám v ní průběhu dne pozorovat malou erupci o mohutnosti B7.7. Pozorovací podmínky se bohužel v průběhu pozorování zhoršily. Snímek pořízen dne  24. 10. 2015 v 10:15 UT.

Pozorování probíhalo, pokud počasí dovolilo, ve všech třech filtrech, které nám technické vybavení kopule a zemská atmosféra umožňuje. Oblast NOAA 12426 ve fotosféře dne 24. 10. 2015 v 10:41 UT.

Vycházející krásná oblast NOAA 12443 v nejnižší viditelné oblasti na Slunci dne 31. 10. 2015 v 13:22 UT. Mimo umbry, penumbry a granulí si také můžete všimnout drobných světlejších oblastí - fakulí.

 

Test protuberančního koronografu a srovnání s chromosférickým dalekohledem - 2. 10. 2015

Chromosférický dalekohled -  08:03 UT Protuberanční koronograf - 07:59 UT

 

Protuberance se nám dařilo v daném období pozorovat jen málo. Vhodné podmínky pro jejich pozorování se naskytly jen občas. Protuberance na jihovýchodním okraji pozorovaná 24. 10. 2015 v 10:24 UT.

 

Přehledová tabulka počtu pozorovacích dnů k detailním snímkům dané oblasti - říjen 2015

Oblast NOAA Pozorování
v čáře H-alfa
[počet dnů]
Pozorování
v čáře Ca II K
[počet dnů]
Pozorování
fotosféry
[počet dnů]
Erupce
12420 3 3 3  
12422 3 3 3 M4.5 (1. 10., H-alfa detail i celý disk, CaIIK), M1.1 (2. 10., H-alfa detail i celý disk, CaII K), C7.2 (2. 10., H-alfa detail)
12427 5 5 3  
12434 1      
12426 4 1 2  
12436 1     B7.7 (24. 10. - H-afa detail)
12437 3     C2.1 (26. 10., H-alfa detail, CaIIK detail)
12439 1      
12440 1      
12441 1      
12442 1 1    
12443 1 1 1  

Počet jasných dnů: 10
Počet napozorovaných oblastí: 12
Pozorování synoptickými dalekohledy: 5

 

Přehledová tabulka počtu pozorovacích dnů k detailním snímkům dané oblasti - listopad 2015

Oblast NOAA Pozorování
v čáře H-alfa
[počet dnů]
Pozorování
v čáře Ca II K
[počet dnů]
Pozorování
fotosféry
[počet dnů]
Erupce
12442 1      
12443 5 2    
12445 3 1    
12446 1      
12448 1 1 1  
12449 1   1  
12450 1   1  
12451   1 1  

Počet jasných dnů: 5
Počet napozorovaných oblastí: 8
Pozorování synoptickými dalekohledy: 3

« zpět

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Rok 2019 - Slunce 281 dní beze skvrn!

08.01.20

V minulém článku (z 17. 12. 2019) jsme informovali o překročení rekordu (kosmického věku) v počtu dní, kdy bylo Slunce v roce 2019 bez slunečních skvrn. Nyní přinášíme konečné číselné údaje. Hodnota tohoto rekordu se zastavila na čísle 281 dní (což je 77%).    

Rekord v počtu dní bez slunečních skvrn!

17.12.19

Už nyní (od 15.12.) byl překonán rekordní počet dní, kdy bylo Slunce "čisté" - bez jediné sluneční skvrny. Rekord kosmického věku platil donedávna pro rok 2008, kdy byl počet dní beze skvrn 268. Do konce roku nám ještě několik dní zbývá, proto s největší pravděpodobností není ještě toto číslo konečné. Jak to nakonec dopadne, budeme informovat po Novém roce.

Kosmické záření se blíží ke svému rekordu

25.10.19

Solarní minimum je tu a je hluboké. Počty slunečních skvrn naznačují, že je jedním z nejhlubších minim kosmického věku. Magnetické pole Slunce (a sluneční vítr) slábne a dovoluje vnikat dalšímu kosmickému záření do Sluneční soustavy.  Detektory neutronů na Geofyzikální observatoři Sodankyla v Oulu (Finsko) ukazují, že kosmické záření není daleko od svého rekordu.