Koróna aktuálně

Díky rozvoji kosmonautiky a raketové techniky dnes můžeme pozorovat nejrozsáhlejší a také nejteplejší vrstvu sluneční atmosféry - korónu [vs]. Můžeme ji pozorovat ve spektrálních čarách vysoceionizovaných prvků, které odpovídají různým vlnovým délkám a odpovídajícím teplotám v koróně.

Tato družicová pozorování nám odhalují mnohdy fascinující obrazy magnetických struktur i vysoko ve sluneční koróně. Nejteplejší je koróna nad aktivními oblastmi. Všechny snímky pocházejí z přístroje AIA (Atmospheric Imaging Assembly) na palubě sondy SDO (Solar Dynamics Observatory) provozované NASA..

RYCHLÉ ODKAZY

Koróna - 33,5 nm

Snímek koróny ze sondy NASA SDO na vlnové délce 33,5 nm.

Koróna - 30,4 nm

Sluneční korona na snímku ze sondy NASA SDO - 30,4 nm.

Koróna - 21,1 nm

Snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 21,1 nm.

Koróna - 19,3 nm

Snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 19,3 nm.

Koróna - 17,1 nm

Snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 17,1 nm.

Koróna - 13,1 nm

Snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 13,1 nm.

Koróna - 9,4 nm

Snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 9,4 nm.

30,4+21,1+17,1 nm

Kombinovaný snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 30,4 + 21,1 + 17,1 nm.

21,1+19,3+17,1 nm

Kombinovaný snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 21,1 + 19,3 + 17,1 nm.

9,4+33,5+19,3 nm

Kombinovaný snímek sluneční koróny ze sondy NASA SDO - 9,4 + 33,5 + 19,3 nm.

LASCO C2

Snímek z koronografu LASCO C2 na palubě sondy SOHO.

LASCO C3

Snímek z koronografu LASCO C3 na palubě sondy SOHO.

 

Sluneční koróna – 33,5 nm

Sluneční koróna - 33,4 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál (stejně jako AIA 21,1 nm) zobrazuje aktivní oblasti ve vnější části atmosféry Slunce – koróně. Horké aktivní oblasti, sluneční erupce i ejekce koronální hmoty se na těchto snímcích zobrazují jako jasné struktury. Tmavé oblasti – nazývané koronální díry – jsou místa, která vyzařují velmi malé množství záření, a navíc jsou hlavním zdrojem částic slunečního větru.

Co pozorujeme: aktivní oblasti v koróně
Vlnová délka: 33,5 nm (tedy 0,0000000335 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: patnáctkrát ionizovaný atom železa (Fe XVI)
Charakteristické teploty: 2,8 milióny K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna – 30,4 nm

Sluneční koróna - 30,4 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál je speciálně navržen k zobrazování chladnějších a hustějších oblaků plazmy (filamentů a protuberancí), které se nacházejí nad viditelným slunečním povrchem. Mnoho z těchto útvarů buď nemohou být viděny, nebo se jeví jako tmavé struktury v jiných kanálech. Jasné oblasti zobrazují místa kde má plazma vysokou hustotu.

Co pozorujeme: vrchní chromosféra a nižší oblast přechodové vrstvy
Vlnová délka: 30,4 nm (tedy 0,0000000304 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: jednou ionizovaný atom helia (He II)
Charakteristické teploty: 50 000 K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna – 21,1 nm

Sluneční koróna - 21,1 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál (stejně jako 33,5 nm) zobrazuje aktivní oblasti ve vnější části atmosféry Slunce – koróně. Horké aktivní oblasti, sluneční erupce i ejekce koronální hmoty se na těchto snímcích zobrazují jako jasné struktury. Tmavé oblasti – nazývané koronální díry – jsou místa, která vyzařují velmi malé množství záření, a navíc jsou hlavním zdrojem částic slunečního větru.

Co pozorujeme: aktivní oblasti v koróně
Vlnová délka: 21,1 nm (tedy 0,0000000211 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: třináctkrát ionizovaný atom železa (Fe XIV)
Charakteristické teploty: 2 milióny K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - 19,3 nm

Sluneční koróna - 19,3 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál zobrazuje vnější část atmosféry Slunce – korónu – stejně jako horkou plazmu v erupcích. Horké aktivní oblasti, sluneční erupce i ejekce koronální hmoty se na těchto snímcích zobrazují jako jasné struktury. Tmavé oblasti – nazývané koronální díry – jsou místa, která vyzařují velmi malé množství záření, a navíc jsou hlavním zdrojem částic slunečního větru.

Co pozorujeme: koróna a horká plazma v erupcích
Vlnová délka: 19,3 nm (tedy 0,0000000193 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: jedenáctkrát ionizovaný atom železa (Fe XII)
Charakteristické teploty: 1,25 miliónů K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - 17,1 nm

Sluneční koróna - 17,1 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál poskytuje velmi dobré zobrazení koronálních smyček – oblouků táhnoucích se z povrchu Slunce, v nichž se pohybuje plazma podél magnetického pole. Nejjasnější skvrny zde vidíme v místech blízko povrchu, kde je magnetické pole výjimečně silné.

Co pozorujeme: klidná koróna na nejvyšší části přechodové vrstvy
Vlnová délka: 17,1 nm (tedy 0,0000000171 m) – extrémní ultrafialová oblast
Záření základního iontu: osmkrát ionizovaný atom železa (Fe IX)
Charakteristické teploty: 1 miliónů K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - 13,1 nm

Sluneční koróna - 13,1 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál (stejně jako AIA 9,4 nm) je uzpůsoben ke studiu slunečních erupcí. Zobrazuje extrémně vysokou teplotu kolem 10 miliónů K, stejně jako chladnou plazmu o teplotě kolem 400 000 K. Zařízení je navrženo tak, aby mohlo pořizovat snímky každé 2 sekundy (namísto obvyklých 10 s) v omezeném zorném poli tak, aby bylo možné pozorovat mnohem detailněji případnou erupci.

Co pozorujeme: oblasti erupcí v koróně
Vlnová délka: 13,1 nm (tedy 0,0000000131 m) – extrémní ultrafialová oblast/měkké rentgenové záření
Záření základního iontu: dvacetkrát a sedmkrát ionizovaný atom železa (Fe VIII a Fe XXI)
Charakteristické teploty: 10 miliónů K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - 9,4 nm

Sluneční koróna - 9,4 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento kanál (stejně jako AIA 13,1 nm) je vybrán ke studiu slunečních erupcí. Zobrazuje extrémně vysokou teplotu kolem 6 miliónů K.  Zařízení je navrženo tak, aby mohlo pořizovat snímky každé 2 sekundy (namísto obvyklých 10 s) v omezeném zorném poli tak, aby bylo možné pozorovat mnohem detailněji případnou erupci.

Co pozorujeme: oblasti erupcí v koróně
Vlnová délka: 9,4 nm (tedy 0,0000000094 m) – extrémní ultrafialová oblast/měkké rentgenové záření
Záření základního iontu: sedmnáctkrát ionizovaný atom železa (Fe XVIII)
Charakteristické teploty: 6 miliónů K

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - kompozitní snímek 30,4; 21,1 a 17,1 nm

Kompozitní snímek - sluneční koróna - 30,4 - 21,1 - 17,1 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento snímek je kombinací tří snímků v různých vlnových délkách představující různé teploty v koróně. Každý jednotlivý snímek z přístroje AIA ze sondy SDOje v tomto složeném snímku představován jednou z následujících barev: 30,4 nm – červená (zobrazuje chromosféru); 21,1 nm – zelená (koróna) a 17,1 nm – tmavě modrá (koróna).

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - kompozitní snímek 21,1; 19,3 a 17,1 nm

Kompozitní snímek - sluneční koróna - 21,1 - 19,3 - 17,1 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento snímek je kombinací tří snímků v různých vlnových délkách představující různé teploty v koróně. Každý jednotlivý snímek z přístroje AIA ze sondy SDOje v tomto složeném snímku představován jednou z následujících barev: 21,1 nm – červená; 19,3 nm – zelená a 17,1 – modrá. Každá z použitých vlnových délek zobrazuje různé části koróny.

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:     2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Sluneční koróna - kompozitní snímek 9,4; 33,5 a 19,3 nm

Kompozitní snímek - sluneční koróna - 9,4 - 33,5 - 19,3 nm (NASA/SDO/AIA)

Tento snímek je kombinací tří snímků v různých vlnových délkách představující různé teploty v koróně. Každý jednotlivý snímek z přístroje AIA ze sondy SDOje v tomto složeném snímku představován jednou z následujících barev: 9,4 nm – červená; 33,5 nm – zelená a 19,3 – modrá. Každá z použitých vlnových délek zobrazuje různé části koróny.

Odkaz na snímky ve vyšším rozlišení:    2048 x 2048 bodů    4096 x 4096 bodů   Zpět na Rychlé odkazy

 

Vnější koróna - koronograf LASCO C2 (SOHO)

LASCO (Large Angle and Spectrometric Coronograph) je jedním z 11 přístrojů na palubě sondy SOHO (Solar and Heliospheric Observatory), kterou provozuje NASA a ESA. Přístroj LASCO se skládá ze tří koronografů zobrazujících sluneční korónu ve vzdálenostech od 1,1 do 32 slunečních poloměrů. Koronograf C2 zobrazuje sluneční korónu v rozsahu od 1,5 do 6 slunečních poloměrů.
Koronograf je navržen tak, že přímý obraz slunečního disku je zastíněn tak, aby bylo možné pozorovat velmi slabé záření struktur ve vnější koróně.

Sluneční koróna z koronografu LASCO C2 na palubě sondy SOHO.

Zpět na Rychlé odkazy

Vnější koróna - koronograf LASCO C3 (SOHO)

LASCO (Large Angle and Spectrometric Coronograph) je jedním z 11 přístrojů na palubě sondy SOHO (Solar and Heliospheric Observatory), kterou provozuje NASA a ESA. Přístroj LASCO se skládá ze tří koronografů zobrazujících sluneční korónu ve vzdálenostech od 1,1 do 32 slunečních poloměrů. Koronograf C3 zobrazuje sluneční korónu v rozsahu od 3,5 do 30 slunečních poloměrů.
Koronograf je navržen tak, že přímý obraz slunečního disku je zastíněn tak, aby bylo možné pozorovat velmi slabé záření struktur ve vnější koróně.

Sluneční koróna z koronografu LASCO C3 na palubě sondy SOHO.

Zpět na Rychlé odkazy

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Pozorování Slunce 2016

21.01.17

Už tradičně vám předkládáme další roční souhrn o pozorování projevů sluneční aktivity na Hvězdárně Valašské Meziříčí. V roce 2016 byl velmi znatelný pokles aktivity, ale i přesto bylo co pozorovat: tranzit Merkuru přes sluneční disk, eruptivní protuberance, erupce, zajímavé skupiny slunečních skvrn. Nabízíme vám ohlédnutí za rokem 2016 včetně galerie těch nejvydařejnějších snímků i animací zajímavých projevů sluneční aktivity.

Pozorování sluneční aktivity - srpen a září 2016

04.10.16

V měsících srpen a září se výrazně zvýšil počet aktivních oblastí, ale na četnosti a mohutnosti erupcí se to příliš neprojevilo. V srpnu se nám podařilo napozorovat tři eruptivní protuberance, kterým předcházely erupce v aktivních oblastech NOAA 12572 a 12573. V polovině září byla zahájena dlouho očekávaná rekonstrukce budovy odborného pracoviště Hvězdárny Valašské Meziříčí, což znamená pozastavení veškeré observační činnosti až do konce roku 2016.

Pozorování sluneční aktivity - červen a červenec 2016

03.10.16

Letní pozorovací sezóna se vyznačuje větším počtem jasných dnů s dobrými pozorovacími podmínkami. I s klesající sluneční aktivitou se nám proto v těchto dvou měsících podařilo napozorovat řadu zajímavých jevů. V červnu jsme pozorovali 13 dnů (5 aktivních oblastí) a v červenci 21 dnů (8 aktivních oblastí). Podařilo se nám však napozorovat pouze 3 sluneční erupce, jelikož většina erupcí se odehrávala v době, kdy bylo u nás Slunce pod obzorem nebo nám nepřálo počasí.