Wilsonův jev

CZ - Wilsonův jev
SK - Wilsonov efekt
EN - Wilson effect


= zdánlivé zploštění skvrny při okrajích disku

Popis a historie

Ilustrační obrázek ke koeficientu Wilsonova efektu. 

V roce 1769 zaujala skotského astronoma Alexandra Wilsona velká skvrna na okraji Slunce (patřící k 2. cyklu sluneční aktivity), protože se její tvar zdál zkreslený. Penumbra byla širší směrem ke kraji slunečního disku a směrem ke středu se zdála užší. Po objeviteli získal tento jev název Wilsonův efekt nebo také Wilsonův jev. Alexander Wilson správně usoudil, že umbra se nachází níže než okolní povrch fotosféry a změnu tvaru tak přičítal perspektivě. Mimo to přišel s myšlenkou, že skvrny pouze ukazují opravdový pevný a tmavý povrch Slunce. Tato myšlenka sice byla mylná, avšak byla prvním pokusem vysvětlení fyzikální podstaty slunečních skvrn. Na zdánlivou změnu tvaru skvrny a možnost rozdílné výšky mezi penumbrou a umbrou přišel zhruba ve stejné době i Ludwig Ch. Schülen. Rozdíl se nazývá Wilsonova deprese a z pozorování (Gokhale a Zwaan - 1972) vyplývá, že je deprese velká asi 400 -800 km.

Zvětšení hloubky viditelných vrstev může být způsobené průhledností povrchu nebo skutečným geometrickým snížením hladiny. Wilsonův jev je pozorován u 75% skvrn.

Pro vyjádření deformace skvrny se používá koeficient f, tedy poměr mezi šířkou penumbry na jedné straně skvrny AN a na druhé straně A´N´ (viz ilustrační obrázek).
Vyjádření hodnoty f tedy vypadá:  
                                                                 f = AN/A´N´.
U 49% pozorovaných skvrn má dosahuje f hodnoty 1,2 -3,2, v 45% se pohybuje f v rozmezí 0,8 - 1,2 a v posledních 6% má pouze f 0,4 - 0,8.

OBRÁZKY

Na okraji se mění vzhled penumbry. Skvrna vypadá jako jáma s tmavým dnem a šikmými stěnami.

Pozorování sluneční skvrny, na okraji Slunce lze pozorovat Wilsonův efekt (zdroj)

Zdroje:

Zpět

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Pozorování Slunce 2016

21.01.17

Už tradičně vám předkládáme další roční souhrn o pozorování projevů sluneční aktivity na Hvězdárně Valašské Meziříčí. V roce 2016 byl velmi znatelný pokles aktivity, ale i přesto bylo co pozorovat: tranzit Merkuru přes sluneční disk, eruptivní protuberance, erupce, zajímavé skupiny slunečních skvrn. Nabízíme vám ohlédnutí za rokem 2016 včetně galerie těch nejvydařejnějších snímků i animací zajímavých projevů sluneční aktivity.

Pozorování sluneční aktivity - srpen a září 2016

04.10.16

V měsících srpen a září se výrazně zvýšil počet aktivních oblastí, ale na četnosti a mohutnosti erupcí se to příliš neprojevilo. V srpnu se nám podařilo napozorovat tři eruptivní protuberance, kterým předcházely erupce v aktivních oblastech NOAA 12572 a 12573. V polovině září byla zahájena dlouho očekávaná rekonstrukce budovy odborného pracoviště Hvězdárny Valašské Meziříčí, což znamená pozastavení veškeré observační činnosti až do konce roku 2016.

Pozorování sluneční aktivity - červen a červenec 2016

03.10.16

Letní pozorovací sezóna se vyznačuje větším počtem jasných dnů s dobrými pozorovacími podmínkami. I s klesající sluneční aktivitou se nám proto v těchto dvou měsících podařilo napozorovat řadu zajímavých jevů. V červnu jsme pozorovali 13 dnů (5 aktivních oblastí) a v červenci 21 dnů (8 aktivních oblastí). Podařilo se nám však napozorovat pouze 3 sluneční erupce, jelikož většina erupcí se odehrávala v době, kdy bylo u nás Slunce pod obzorem nebo nám nepřálo počasí.