Výron koronální hmoty/CME

CZ - výron koronální hmoty
SK - ejekcia koronálnej hmoty
EN - coronal mass ejection

= velká oblaka plazmatu pohybující se z koróny do meziplanetárního prostoru

Popis

CME z koronografu LASCO, které jsou instalované na družici SOHO. Snímky jsou z 27. 2. 2000. (Zdroj)

Výron koronální hmoty označovaný také jako CME (z anglického coronal mass ejection) je po erupci druhý nejenergičtější projev sluneční aktivity. Vzniká destrukcí lokálních magnetických polí, tedy buď při slunečních erupcích, nebo při eruptivních protuberancích. V obou případech dojde k silnému rozptylu kosmického záření. Hmota a energie typického CME převyšuje hmotu a energii běžného slunečního větru. Běžná rychlost vytvořeného plazmového oblaku je 400 - 6000 km/s. Odnáší sebou 10¹²-10¹³ kg hmoty (převážně protonů, heliových jader, elektronů, ale i těžších částic) a kinetickou energii v rozmezí 10²³ - 10²⁵ J.

Četnost a "místo vzniku" CME se mění s cyklem sluneční aktivity.
V minimu vznikne zhruba jeden výron za pět dní poblíž magnetického rovníku, oproti tomu v maximu dva až tři za den a ve všech možných heliografických šířkách.

Jakmile dojde k výronu koronální hmoty, začne vzniklý plazmoid expandovat. V době, kdy se dostane k Zemi, může být už tak velký, že objemově zaplní polovinu prostoru mezi Sluncem a Zemí. Takový oblak přechází přes Zemi někdy i 36 hodin. Ne každý výron koronální hmoty míří na Zemi, ale pokud se tak stane, naruší zemskou magnetosféru. Nejrychlejší oblak plazmatu se dostane k Zemi za 15-17 hodin, pomalejší za 3-5 dní. Způsobí geomagnetické bouře, polární záře (jako reakce kyslíku a dusíku na sluneční částice), rušení rádiového signálu a v horším případě i výpadky proudu.

K pozorování toho jevu se používá koronograf, dalekohled, který pomocí "umělého Měsíce" zakryje sluneční disk a umožní tím pozorovat jen korónu.

Plazmoidy putující Sluneční soustavou se nazývají ICME (Interplanetary coronal mass ejection).

Historie

Pravděpodobně první záznam výronu koronální hmoty pochází z roku 1860. Dne 18. července pan G. Tempel pozoroval zatmění Slunce a zakreslil v koróně vír. Opravdové snímky a důkaz CME přinesla roku 1971 (14. 12.) a následně potvrdila roku 1972 (8. 2.) družice OSO 7 (Orbiting Solar Observatory). Dnes pozoruje CME (mimo jiných družic) převážně sonda SOHO, která je schopná zaregistrovat výron do vzdálenosti až 30 poloměrů Slunce, tj. asi 21 milionů kilometrů.

OBRÁZKY A VIDEA

Pravděpodobně první záznam CME vzniknul již 18. července 1860 panem G. Tempelem,
při úplném zatmění Slunce (Zdroj).

CME z koronografů LASCO, které jsou instalované na družici SOHO. Snímky jsou z 27. 2. 2000.

Video ukazující výron koronální hmoty 23. července 2012 z různých sond sledující sluneční aktivitu. Snímky a animace ve videu jsou pořízené ze sond: Solar Terrestrial Relations Observatory, STEREO, Solar Dynamics Observatory a Solar and Heliospheric Observatory (Zdroj)

Zdroje:

• BRUZEK, A., DURRANT, C. J.: Illustrated Glossary for Solar and Solar-Terrestrial Physics. Dordrecht: Springer Netherlands, 1977. ISBN 9789401012454.
• Rušin, V. (2005): Slnko, naša najbližšia hviezda, VEDA vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava
• WILKINSON, J. W.: New eyes on the sun: a guide to satellite images and amateur observation. New York: Springer, 2012. Astronomers' universe. ISBN 9783642228391.
• Technology Through Time - NASA
• Článek z  Heliophysics Science Division
• Článek CME Week: The Difference Between Flares and CMEs - NASA
• Článek: Coronal Mass Ejections - Space Weather Prediction Center

Zpět