Völkerova klasifikace protuberancí

CZ - Völkerova klasifikace protuberancí
SK - Völkerova klasifikácia protuberancií
EN - Völkers classification of prominences

Popis

S klasifikací protuberancí poprvé přišel Völker v roce 1969. Klasifikoval je podle výšky protuberance nad okrajem disku. Udávají tři kategorie: sloup S (bar), oblouk B (arch) a oblast F(area) a dále rozdělené na malé A, velké B, neobvykle velké C a odtržené D. Kategorie S a B lze považovat za eruptivní a kategorii F za klidnou.

Největší problémy v zařazení do správné kategorie je s odtrženými protuberancemi. Bez představy o předchozím vývoji protuberance se jí nemusí podařit správně zařadit mezi S, B a D.

Obr. 1: klasická klasifikace

Rozšířená klasifikace

Protože některé protuberance se nedají přesně zařadit do jednoho z typů, přišli v roce 2009 astronomové Tòfol Tobal a Xavier Miret s rozšířením této klasifikace. O jejich práci a i nové kategorii si můžete přečíst zde. Dokument je v anglickém jazyce.

Přidané kategorie :

CAA: plazmové oblouky mezi dvěma nebo více SA protuberancí.
CAB : plazmové oblouky mezi dvěma nebo více SB.
CAC : plazmové oblouky mezi dvěma nebo více velkých SC.
CA D: Zbytek plazmového oblouku po DB (náhlé zmizení).
CKA: Malé koronální uzly, obvykle izolované nebo ve dvojicích.
CKB: koronální uzly, které tvoří malou skupinu, ale ne více než tři komponenty.
CKC: koronální uzly, které tvoří hlavní skupiny s různými úrovněmi kondenzace.
CCD: typický koronální mrak, většinou kruhový nebo eliptický, ale i nepravidelný.
ETS: typ protuberance mezi SA a FA, ale s rychlými a intenzivními eruptivními procesy. Přechází v jiné typy jiné typy (SB, SC…) a může produkovat koronální oblouky nebo uzly. Jedná se o tzv. sprej.
ETW: Představuje hustě rozvětvenou strukturu. V menším rozlišení může být zaměněna s SB a SC. Jedná se o tzv. vířivky.
ETL/ETR: Odpovídají smyčkám, tento typ je naprosto odlišný od ostatních. Bývá nazýván koronální déšť.
ETA: Vypadají jako „aurorální závěs“, soustava „tyček“ visících bez kontaktu s chromosférou.