Maunderovo minimum

CZ - Maunderovo minimum

SK - Maunderovho minimum

EN - Maunder Minimum

= Maunderovo minimum je název pro období mezi lety 1645 -1715, kdy se na Slunci nevyskytovaly téměř žádné sluneční skvrny. Slunce se v té době zřejmě zvětšilo a zpomalila se jeho rotace.

Historie

Počet pozorovaných skvrn mezi lety 1610-1970.

nglický astronom E. W. Maunder (z Greenwichské hvězdárny) přezkoumal stará pozorování Slunce. V roce 1890 vydal článek s názvem "Prodloužené minimum slunečních skvrn", zabývající se obdobím 1645 - 1715, kdy na Slunci byly skvrny jen v ojedinělých případech. Opíral se o pozorování astronomů jako Galileo Galilei, Thomas Hariot, David a Johan Fabrigius, Chrospher Scheiner a další. V té době byla napočítáno jen okolo 50 slunečních skvrn. V průběhu běžných cyklu by se přitom mělo na Slunci vyskytovat mezi 40 - 50 000 skvrn.  V závěru článku shrnul poznatky o tomto období:

1. Za 70 let (1654-1715) prakticky nebyly na Slunci skvrny.
2. Polovinu tohoto období (32 let) nebyla zaznamenána na severní hemisféře Slunce žádná skvrna.
3. Za 60 let byla na Slunci jediná skupina skvrn.
4. Pokud na Slunci byla skvrna byla malá a osamocená a nepřežila ani jednu otočku
5. Za období 1645 - 1715 bylo dohromady pozorováno méně skvrn, než je v průměru za jeden aktivní rok.
    

Problematiku otevřel znovu až v druhé polovině 20. století americký sluneční fyzik John A. Eddy. Prošel všechna pozorování Slunce znovu, zaměřil se mimo jiné i na záznamy o pozorování polárních září, výzkum letokruhů stromů, záznamy o klimatických změnách a pozorování zatmění Slunce. Existenci Maunderova minima potvrdil.

• Polární záře způsobené interakcí slunečního větru se zemskou atmosférou, nebyly v daném období téměř pozorovány.
• Zároveň 17. století spadá do "malé doby ledové" (průměrná teplota Země klesla o dva až tři stupně Celsia) a s delším slunečním minimem je logické, že bude na Zemi mnohem chladněji.
• Při úplném zatmění Slunce můžeme pozorovat vnitřní korónu, které bývá kolem slunečního minima sotva viditelná. Mezi lety 1654 a 1715, proběhlo celkem 63 úplných zatmění a 8 z nich šlo přes Evropu. Ze záznamů vychází, že byla kolem měsíčního disku vidět jen tenká červená vrstva a slabé světlo (zřejmě pouze zodiakální).
• Letokruhy stromů, které jsou z daného období bohaté na výskyt radioaktivního uhlíku ¹⁴C, jehož množství s větší sluneční aktivitou klesá.

Zajímavosti

V Číně se dlouhodobě provádělo pozorování Slunce během jeho východu a západu. Ze zápisů pozorovaných skvrn pouhým okem (skvrny větší než 30 000 km) vychází, že Sluneční cyklus probíhal normálně. V Číně zaznamenali velké skvrny v letech 1647, 1650, 1655, 1656, 1665 a 1684, tedy v šesti případech.

Období Maunderova minima se také shoduje s tzv. malou dobou ledovou. V tomto období se držely velmi nízké teploty a v některých netypických nižších zeměpisných šířkách po celý rok neroztál sníh. Možná spojitost sluneční aktivity aklimatických změn je zatím předmětem výzkumu.

Významná maxima a minima Sluneční aktivity
 

Zdroje:

• PETER R. WILSON. Solar and stellar activity cycles. Cambridge: Cambridge University Press, 2003. ISBN 0521548217.
• Kippenhahn, Rudolf (1999): Odhalená tajemství Slunce, Deutsche Verlags-Anstalt GmbH, Stuttgart
• Skvrny, které změnily svět - článek Michala Švandy
• Slnečná aktivita v minulosti a prognóza pre 21. storočie - ze semináře - Slovenská ústredná hvezdáreň
• The Maunder Minimum

Zpět