Lokální geomagnetické souřadnice

CZ - Lokální geomagnetické souřadnice

SK - Lokální geomagnetické súradnice

EN - local geomagnetic coordinates

= pravoúhlá souřadnicová soustava popisující geomagnetické pole v konkrétním bodě na Zemi pomocí geomagnetických elementů

Popis

Obrázek ukazující vzájemné vztahy mezi jednotlivými složkami souřadnicové soustavy.

Pro popis geomagnetického pole v konkrétním bodě se používají geomagnetické elementy, které určují velikost směr geomagnetického pole. Měří se na geomagnetických observatořích. První popud k pravidelnému měření geomagnetického pole a stavění geomag. observatoře vzešel od C. F. Gausse. Geomagnetických elementů je celkem sedm. Mezi ně patří velikost intenzity magnetické indukce (obvykle označována jako B,  H_e, F nebo T - záleží na zdroji) a soubory veličin HDI (horizontální složka, deklinace a inklinace) nebo XYZ (severní, východní a vertikální složka vektoru intenzity magnetické indukce B). Geomagnetické elementy jsou časově proměnné. Prvky jsou vždy určené k nějakému datu - geomagnetické epoše. Pokud je uveden pouze rok, předpokládá se, že měření proběhlo v polovině roku (tzn. okolo 1. července).

Pro popis pole se používá pouze jedné skupiny veličin nebo druhé. Skupina HDI je tvořena jedním směrem H (měřeno v nT - nanotesla) a dvěma úhly D,I (měřeno ve stupních). Skupina XYZ je tvořena ze tří složek vektoru magnetické indukce a všechny se měří v nT.

H - horizontální složka

Horizontální složka je průmětem magnetické indukce B do horizontální roviny. Zjednodušeně jedná se o směr, který zaujímá střelka kompasu.

D - deklinace

Deklinace je vodorovný úhel mezi směrem horizontální složky a geografickým severem. Je kladný, jestliže je směr pole odchýlen k východu od směru geografického poledníku (stejně jako u Y-složky). Není definována v magnetických ani geografických pólech. Čára, kde je deklinace nulová se nazývá agona. Pro hrubé měření stačí použít kompas nebo buzolu, ovšem observatoře používají magnetický teodolit, který má mimo klasického teodolitu ještě magnetickou střelku, která se otáčí podél vertikální osy.

I - inklinace

Inklinace je vertikální úhel mezi směrem vektoru B a horizontální složkou H, jinak řečeno úhel, který svírá geomagnetická siločára Země s tečnou rovinou. Je kladná, jestliže směr pole míří pod horizontální rovinu (stejně jako vertikální složka Z) a záporná míří-li nad ní. Může být označována jako δ. Velikost je 0 ° na rovníku a blíží se ± 90° blízko pólů. V ČR je hodnota inklinace cca  - 65 °.

X - severní

Veličina je kladná v severním směru a rovnoběžná se zemským povrchem.

Y - východní

Element je kladný, jestliže je směr pole odchýlen k východu od směru geografického poledníku (stejně jako u deklinace). Je rovnoběžný se zemským povrchem.

Z - vertikální

Veličina Z je kladná, jestliže směr pole míří pod horizontální rovinu (stejně jako vertikální inklinace). Míří do středu Země.

Zdroje:

• BRUZEK, A., DURRANT, C. J.: Illustrated Glossary for Solar and Solar-Terrestrial Physics. Dordrecht: Springer Netherlands, 1977. ISBN 9789401012454.
• Ing. David Skula(2009):ZÁKLADNÍ PRVKY KONSTRUKCE ELEKTRONICKÉHO KOMPASU, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně - možnost stáhnout zde
• http://www.bu.edu/cism/cismdx/ref/Labs/2005_AFWA_ShortCourse/Lab04/refs/CoordinateSystems.pdf
• MĚŘENÍ MAGNETICKÉHO POLE - bakalářská práce Michala Šimberského z FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ
• Terminologický slovník zeměměřictví a katastru nemovitostí

Zpět