Konvektivní vrstva

CZ - konvektivní vrstva

SK - konvektívna zóna

EN - convective zone

= část slunečního nitra, která se nachází mezi fotosférou a radiační zónou (tachoklinou)
= část slunečního nitra, kde se energie přenáší konvekcí

Popis

Nejvyšší vrstva slunečního nitra se nazývá konvektivní vrstva kvůli způsobu přenosu energie. Materiál putuje z hloubky asi 210 000 km k viditelnému povrchu Slunce. Jakmile se plazma dostane na povrch Slunce (fotosféru), ochladí se a začne klesat zpět ke “dnu“ konvektivní zóny, kde se ohřeje z „hladiny“ zářivé zóny. Proces pak se opakuje. Teploty u zářivé zóny se pohybují okolo 2 000 000°C, na povrchu okolo 5 700°C. Fotony unikající ze Slunce ztrácí energii na cestě vzhůru z jádra a změní svou vlnovou délku, takže většina emisí je ve viditelné oblasti elektromagnetického spektra. V rchol konvektivní zóny vidíme jako granule.

Stejně jako ostatní části Slunce je konvektivní vrstva tvořena plazmatem. Chemické složení plazmatu v těchto místech je  vodík (70%), helium (27,7%) a malé množství uhlíku, dusíku a kyslíku. Plazma navíc nemá v konvektivní vrstvě velkou viskozitu, proto tam dochází k turbulencím.

Zdroje:

• JENKINS, J. L.: The sun and how to observe it. London: Springer, 2009. ISBN 0387094970.
• RUŠIN, Vojtech. Slnko: naša najbližšia hviezda. Bratislava: Veda, 2005. ISBN 80-224-0864-6.

Zpět