Klidné protuberance

CZ - Klidné protuberance

SK - Pokojné protuberancie

EN - Quiet prominence

Popis

Klidná protuberance je jeden ze dvou základních typů protuberancí (druhým je aktivní protuberance).Některé protuberance vydrží ve sluneční chromosféře či spíše spodní koróně i několik otoček a vyskytují se převážně mimo aktivní oblasti na hranici supergranulí, takové protuberance nazýváme klidné. Plazma se pohybuje podél indukčních čar a poté opět padá do chromosféry rychlostí asi 1 km/s. Pozorujeme tak jejich pozvolný vývoj jen po určitou dobu, protože většina z nich, stejně jako skvrny, zapadnou za okraj slunečního disku. Klidné protuberance mohou dosáhnout výšky 60 000 – 600 000 km, jejich šířka se pohybuje mezi 5000 - 15 000 km . Skládají se ze série oblouků s částmi zakotvenými ve fotosféře. Zaniknout mohou třemi způsoby: pomalým rozkladem, stékáním materiálu do chromosféry nebo náhlým zmizením (aktivizací).

Historie

S rozdělením na klidné a aktivní protuberance přišel už v roce 1875 otec Secchi. Uvedl to ve své knize Le Soleil, kde mimo jiné popisuje i historii pozorování tohoto jevu. Dále rozdělil protuberance na podtřídy: mraky, filamenty, stonky, chocholy, rohy, 78 cyklóny, plameny a trysky . Podtřídy Secchiho klasifikace se neujaly hlavně proto, že nebyly přesně definovány a bylo obtížné některé protuberance správně zařadit. Z jeho rozdělení nám zůstalo tedy jen to základní, rozdělení na klidné a aktivní protuberance.

Zdroje:

• BRUZEK, A., DURRANT, C. J.: Illustrated Glossary for Solar and Solar-Terrestrial Physics. Dordrecht: Springer Netherlands, 1977. 134 s. ISBN 9789401012454.
•   TANDBERG-HANSSEN, E.: Solar prominences. Dordrecht: D. Reidel Pub. Co, 1974. 6 -7 s.  ISBN 9789027704009.

Zpět