Ca II K

= spektrální čára jedenkrát ionizovaného vápníku s vlnovou délkou 393,4 nm (K).

Popis

Tato spektrální čára se vyskytuje ve "fialové" části spektra a vzniká absorpcí (emisí) elektronu v ionizovaném vápníku (Ca II), který se většinou vyskytuje v nižší sluneční chromosféře. Často se využívá ke studiu slunečního a hvězdného magnetického pole.

Písmeno K vychází z pojmenování čar od německého fyzika Josefa Fraunhofera, který na začátku 19. století zkoumal a katalogizoval spektrální čáry - nejsilnější Fraunhoferovy čáry můžeme pozorovat i jednoduchým spektroskopem.

Ca II K na Slunci

Vápníková spektrální čára se využívá při monochromatickém pozorování Slunce, protože je velmi citlivá na magnetické pole. Středně silné magnetické pole vykazuje menší absorpci, proto se jeví jako světlejší, obvykle v okolí slunečních skvrn nebo v podobě světlejších čar, související s pásy spikulí.

Čára Ca II K nám umožňuje pozorovat:

• umbru a penumbru: obě části skvrny
• světlý prsten - Bright Ring: světlejší prstýnek, kolem penumbry
• chromosférické flokule - zjasněná oblast nad fotosférickými fakulemi
• supergranulace - velkorozměrový útvar na Slunci
• K zrna - K grains: malé svítící útvary, trvající necelou minutu
• Mikro-erupce/Ellermanovy bomby
• filamenty a protuberance
   

Zajímavost

Ve skutečnosti můžeme tuto čáru rozdělit na tři. Hale a Ellerman proto přidali indexy 1, 2 a 3, resp. K₁, K₂ a K₃.  K₁ - absorpce v nízké "chladné" vrstvě atmosféry (500 km nad fotosférou) vlnová délka 393,32 nm, K₂ -  emise (500 - 1500 km), K3 - absorpce (2000 km) vlnová délka 393, 37 nm. Protože se však rozdíly pohybují v setinách nanometrů, obvykle nejsme úplně schopní u běžných dalekohledů rozeznat, na kterou z těchto tří čar se díváme a tak se obecně zůstává u Ca II K bez indexu.

Zdroje:

• Observing the sun in Ca II K
• WILKINSON, J. W.: New eyes on the sun: a guide to satellite images and amateur observation. New York: Springer, 2012. Astronomers' universe. 146 s. ISBN 9783642228391.

Zpět