Odpoutaný filament

10.10.2013

Přestože sluneční aktivita na přelomu září a října 2013 byla poměrně nízká, nedá se rozhodně mluvit o tom, že by se na Slunci nedělo nic zajímavého.

Během několika dní na konci září monitorovali pozorovatelé z celého světa i kosmické družice mohutný filament, který se rozkládal téměř přes čtvrtinu slunečního disku. Nám se jej podařilo fotografovat několikrát, naposledy 28. září krátce po 11 hodině SELČ. O den později 29. září v 21:45 UT (23:45 SELČ) totiž došlo k náhlému uvolnění tohoto filamentu a jeho odvržení do kosmického prostoru.

Situaci zachytila kosmická sluneční observatoř SDO v oboru ultrafialového záření.  V inkriminovaných okamžicích, které byly vzhledem k nočním hodinám od nás nepozorovatelné, zachytila jev na mnoha snímcích, ze kterých byly vytvořeny tyto videosekvence. Zachycují tmavý filament, jak se odpoutává (dochází k rozevření silokřivek magnetického pole) a dosud pevně ukotvená chladná hmota se prodírá sluneční atmosférou pryč. Část plynu však podél nově uspořádaných silokřivek sestupuje vysokou rychlostí zpět k povrchu, kde se v hustějších vrstvách zabrzdí, zahřeje a uvolněnou energii vyzáří, což se projeví zjasněními podél původní polohy filamentu. Následně se nově vytvořené magnetické silotrubice opět rozzáří v ultrafialovém záření.  

Přehledový snímek Slunce z kosmické observatoře SDO. Jedná se o kompozitní záběr v několika kanálech EUV záření. Animace - spaceweather.com.		Detailní snímek odpoutávajícího se filamentu z kosmické observatoře SDO. Jedná se o kompozitní záběr v několika kanálech EUV záření. Animace - spaceweather.com.		CME na snímku z kosmické observatože SOHO. Animace - spaceweather.com.

Kosmická Sluneční observatoř SOHO na záběrech svého koronografu následně zachytila šíření oblaku plynu, který býval filamentem. Jedná se o takzvanou CME (Coronal Mass Ejection), což je oblak plazmatu doprovázený poruchou magnetického pole, který se vysokou rychlostí šíří do Sluneční soustavy. V tomto případě byla rychlost odhadnuta na asi 900 km/s. Magnetický oblak sice nemířil přímo k Zemi, ale předpokládalo se, že porucha, kterou vyvolal v meziplanetárním magnetickém poli, se nakonec přeci jen na Zemi projeví.

Magnetická bouře třídy G2 zasáhla Zemi 2. října 2013 a projevila se především na západní polokouli, kdy bylo možné pozorovat polární záře i v neobvykle nízkých magnetických deklinacích.

Zdroj: spaceweather.com, 30.9.2013 a 1.10.2013