Wilsonův jev

CZ - Wilsonův jev
SK - Wilsonov efekt
EN - Wilson effect


= zdánlivé zploštění skvrny při okrajích disku

Popis a historie

Ilustrační obrázek ke koeficientu Wilsonova efektu. 

V roce 1769 zaujala skotského astronoma Alexandra Wilsona velká skvrna na okraji Slunce (patřící k 2. cyklu sluneční aktivity), protože se její tvar zdál zkreslený. Penumbra byla širší směrem ke kraji slunečního disku a směrem ke středu se zdála užší. Po objeviteli získal tento jev název Wilsonův efekt nebo také Wilsonův jev. Alexander Wilson správně usoudil, že umbra se nachází níže než okolní povrch fotosféry a změnu tvaru tak přičítal perspektivě. Mimo to přišel s myšlenkou, že skvrny pouze ukazují opravdový pevný a tmavý povrch Slunce. Tato myšlenka sice byla mylná, avšak byla prvním pokusem vysvětlení fyzikální podstaty slunečních skvrn. Na zdánlivou změnu tvaru skvrny a možnost rozdílné výšky mezi penumbrou a umbrou přišel zhruba ve stejné době i Ludwig Ch. Schülen. Rozdíl se nazývá Wilsonova deprese a z pozorování (Gokhale a Zwaan - 1972) vyplývá, že je deprese velká asi 400 -800 km.

Zvětšení hloubky viditelných vrstev může být způsobené průhledností povrchu nebo skutečným geometrickým snížením hladiny. Wilsonův jev je pozorován u 75% skvrn.

Pro vyjádření deformace skvrny se používá koeficient f, tedy poměr mezi šířkou penumbry na jedné straně skvrny AN a na druhé straně A´N´ (viz ilustrační obrázek).
Vyjádření hodnoty f tedy vypadá:  
                                                                 f = AN/A´N´.
U 49% pozorovaných skvrn má dosahuje f hodnoty 1,2 -3,2, v 45% se pohybuje f v rozmezí 0,8 - 1,2 a v posledních 6% má pouze f 0,4 - 0,8.

OBRÁZKY

Na okraji se mění vzhled penumbry. Skvrna vypadá jako jáma s tmavým dnem a šikmými stěnami.

Pozorování sluneční skvrny, na okraji Slunce lze pozorovat Wilsonův efekt (zdroj)

Zdroje:

Zpět

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Rok 2019 - Slunce 281 dní beze skvrn!

08.01.20

V minulém článku (z 17. 12. 2019) jsme informovali o překročení rekordu (kosmického věku) v počtu dní, kdy bylo Slunce v roce 2019 bez slunečních skvrn. Nyní přinášíme konečné číselné údaje. Hodnota tohoto rekordu se zastavila na čísle 281 dní (což je 77%).    

Rekord v počtu dní bez slunečních skvrn!

17.12.19

Už nyní (od 15.12.) byl překonán rekordní počet dní, kdy bylo Slunce "čisté" - bez jediné sluneční skvrny. Rekord kosmického věku platil donedávna pro rok 2008, kdy byl počet dní beze skvrn 268. Do konce roku nám ještě několik dní zbývá, proto s největší pravděpodobností není ještě toto číslo konečné. Jak to nakonec dopadne, budeme informovat po Novém roce.

Kosmické záření se blíží ke svému rekordu

25.10.19

Solarní minimum je tu a je hluboké. Počty slunečních skvrn naznačují, že je jedním z nejhlubších minim kosmického věku. Magnetické pole Slunce (a sluneční vítr) slábne a dovoluje vnikat dalšímu kosmickému záření do Sluneční soustavy.  Detektory neutronů na Geofyzikální observatoři Sodankyla v Oulu (Finsko) ukazují, že kosmické záření není daleko od svého rekordu.