CZ - Erupce
SK - Erupce
EN - Flares
= sluneční aktivita; náhlé uvolnění energie v malém obejmu z aktivní oblasti
První erupci pozoroval R. Carrington v polovině 19. století v bílém světle tzv. bílou erupci. S příchodem úzkopásmových filtrů, se zvětšil počet pozorování, zejména ve spektrální čáře Hα, která je typickou čárou chromosféry. Proto se běžně ve starší literatuře vyskytuje výraz chromosférická erupce. S družicovým pozorováním toho jevu došlo k přehodnocení poznatků a v současné době se erupce řadí mezi koronální jevy.
Sluneční erupci můžeme nejjednodušeji popsat jako rychlé uvolnění energie, která se nahromadila v magnetickém poli aktivní oblasti. Aktivní oblasti mají bipolární nebo multipolární konfiguraci. Lokální magnetické pole v takovém regionu je tedy značně složité. Erupce se často nacházejí právě mezi regiony s opačnou magnetickou polaritou. Magnetická pole směřující v opačných směrech se vzájemně spojí a dojde k procesu nazývanému "magnetická rekonexe". Magnetická rekonexe je spojení nebo spíše překřížení dvou a více svazků magnetických siločar, přičemž dojde k jejich roztrhnutí a s nejbližším roztrženým svazkem. Jedná se o zjednodušení magnetického pole (viz obrázek). V případě, že se objeví více erupcí na stejném místě v aktivní oblasti nazývají se homologické.
![]() |
| Schématický obrázek magnetické rekonexe (Zdroj: Aldebaran) |
Při rekonexi dojde tedy k uvolnění energie v podobě tepla a záření v celém elektromagnetickém spektru. Protože se šíří do všech stran, je tento jev pozorovatelný i v chromosféře a výjimečně ve fotosféře. Někdy dojde k uvolnění neutrin a atomových jader, stejně jako v jádru slunce. Pokud tyto částice zasáhnou Zemi, vznikne v naší atmosféře polární záře.
V maximu sluneční aktivity se může objevit několik erupcí za den, v minimu méně než jedna za týden.
Erupce můžeme klasifikovat podle dvou kritérií a podle mohutnosti toku měkkého rengenového záření a podle pozorovanée spektrální oblasti. Mohutnost se určuje pomocí měření toku měkkého rentgenového záření. U větších erupcí je tato klasifikace spolehlivá, protože však družice měří tok z celého Slunce, nemusí být menší erupce v aktivnějším období vůbec tímto měřením zaznamenány. Klasifikace podle pozorované spektrální oblasti rozděluje erupce například na erupce bílé, rengenové nebo rádiové.
Největší pozorovaná erupce byla zachycena 4. listopadu a klasifikovaná jako X28.0. Výpis a snímky z největších zachycených erupcí od roku 1976 můžete najít zde.
Erupce o mohutnosti C1.4 v čáře Ca II K a H-alfa. Hvězdárna Valašské Meziříčí.
Erupce o mohutnosti C2.1 v oblasti NOAA 12437 dne 26. 10. 2015 s maximem v 10:21 UT. Hvězdárna Valašské Meziříčí.
Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín
04.11.20
Po dlouhém půstu se mohou astronomové opět zaměřit na pozorování Slunce. Bezmála tři roky trvalo období slunečního minima, v němž projevů aktivity na naší mateřské hvězdě výrazně ubylo. To se nyní začíná měnit, i ke spokojenosti pracovníků Hvězdárny Valašské Meziříčí, kteří se pozorováním Slunce dlouhodobě zabývají.
18.09.20
Sluneční cyklus 25 je oficiálně v činnosti. NASA a NOAA to oznámily v úterý 15. 9. 2020 během mediální telekonference. Podle mezinárodního panelu expertů konec slunečního cyklu 24 nastal v prosinci 2019, kdy počet skvrn dosáhl svého minima.
15.06.20
Na východním okraji slunečního kotouče se 3. 6. 2020 vynořila letos zatím největší skvrna. Tato skvrna opět patří již k novému cyklu sluneční aktivity - cyklu číslo 25.