Sluneční skvrna

CZ - sluneční skvrna

SK - slnečné škvrna

EN - sunspot


Popis

Na povrchu Slunce se vyskytují tmavé oblasti se sníženou teplotou, zářením a tlakem plynu zvané sluneční skvrny. Její snížení je způsobeno přítomností silného magnetického pole, které potlačuje konvekci. Životnost slunečních skvrn je od několika minut (velmi malé skvrny o velikosti menší ne 10") po několik měsíců (skvrny velkých rozměrů až 1´). Až 90% skvrn má však životnost kratší než 11dní. Charakteristický rozměr středně velkých skvrn je 104 km, největší dosahují velikosti až 100 tisíc km (od 45 tisíc km lze vidět pouhým okem). Na slunečním povrchu jsou obvykle pozorovatelné  ve středních heliografických šířkách, tedy v královském pásu (±40°).

Skvrna má dvě části umbru (stín) a penumbru (polostín)

Sluneční skvrny mají obvykle dvě části, tmavé a chladnější jádro zvané umbra (stín) a penumbru (polostín). Teplota umbry se pohybuje kolem 3700 K a jas je pouze 5-15% fotosféry. Její „temnota“ je tedy způsobena pouze kontrastem světla. Jedna skvrna může mít i více umber. Penumbra je složena z tmavších a světlejších penumbrálních vláken, které se rozbíhají směrem od umbry. Jas penumbry je cca 70% - 80% okolní fotosféry . V umbře stoupá magnetické pole kolmo z povrchu (čím je tmavší, tím je magnetické pole silnější), v penumbře je nakloněné. Sluneční skvrna se nejprve objeví jako malá póra (menší o velikosti granule, vetší 1500 – 3500 km), tedy skvrna bez penumbry. Póry se postupně spojí a vytvoří skvrnu nebo zaniknou. Během své existence se skvrny mohou spojovat do větších skvrn a rozpadat na menší části. Skvrny vytvářejí skupiny, které mohou obsahovat až několik desítek jednotlivých skvrn obou polarit v bipolární i multipolární konfiguraci. V těchto uskupení se obvykle vyskytují dvě větší skvrny, vedoucí (západní) a chvostová (východní) s opačnou polaritou magnetického pole.

Skvrny můžeme klasifikovat pomocí několika klasifikací: Curyšská, McIntoshova a Mount Wilson.

Historie

Sluneční skvrny známe již staletí, protože ty největší můžeme vidět i pouhým okem. Většinou jejich pozorování bylo však přisuzováno tranzitu vnitřní planety (přechodu Merkuru nebo Venuše přes sluneční disk). První zmínku o slunečních skvrnách přinesl až Johannes Fabricius, který je pozoroval 9. března roku 1611. Ačkoli o tom vydal první zprávu, skvrny byly pozorovány dalekohledy již před ním. První, ačkoli o tom nevydal zprávu, pozoroval tento jev Thomas Hariot a to 8. prosince 1610.  Pozorování slunečních skvrn napomohlo ke studiu rotace Slunce a objevu jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity.

Vývoj aktivní oblasti se slunečními skvrnami. Nalevo jsou snímky pořízené pomocí vápníkového filtru a napravo pomocí vodíkového filtru. Snímky jsou pořízené hvězdárnou ve Valašském Meziříčí.

Zdroje:

  • JENKINS, J. L.: The sun and how to observe it. London: Springer, 2009. 60 s. ISBN 0387094970.
  • WILKINSON, J. W.: New eyes on the sun: a guide to satellite images and amateur observation. New York: Springer, 2012. Astronomers' universe. ISBN 9783642228391.
  • BRUZEK, A., DURRANT, C. J.: Illustrated Glossary for Solar and Solar-Terrestrial Physics. Dordrecht: Springer Netherlands, 1977. ISBN 9789401012454.
  • RUŠIN, Vojtech. Slnko: naša najbližšia hviezda. Bratislava: Veda, 2005. ISBN 80-224-0864-6.
  • KIPPENHAHN, Rudolf. Odhalená tajemství Slunce. Praha: Mladá fronta, 1999. Kolumbus. ISBN 80-204-0805-3.

Zpět

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Částečné zatmění Slunce

12.10.22

Částečné zatmění Slunce nastane 25. října 2022 Začátek astronomického úkazu (první kontakt) v 11:14:58 SELČ Hvězdárna bude pro veřejnost otevřena od 11:00 do 14:00 hodiny. 

Odešel dlouholetý pozorovatel Slunce

16.02.22

Dne 11. února 2022 nás navždy opustil ve věku 73 let náš kamarád a kolega pan František Zloch, dlouholetý aktivní pozorovatel projevů sluneční aktivity na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově a popularizátor nejen astronomie.

Jaký je sluneční cyklus č. 25?

10.02.22

Již dva roky (od prosince 2019) je v činnosti sluneční cyklus s pořadovým číslem 25. Jak to vypadá po srovnání lednových údajů s počty slunečních skvrn a co nás může čekat v budoucnu?