Fotosféra

CZ - fotosféra

SK - fotosféra

EN - photosphere


Popis

Fotosféra je nejnižší vrstva sluneční atmosféry, která se nazývá též slunečním povrchem. Na rozdíl od dalších dvou vrstev (chromosféry a koróny) je neprůhledná, takže je také nejnižší část Slunce, kterou můžeme pozorovat (její hloubka je asi 400 km). Proto vše pod fotosférou je považováno za sluneční nitro. Protože fotosféra se nachází v lokální termodynamické rovnováze, tzn. plyn je dostatečně hustý (asi 1018 částic v jednom cm-3), aby mohl vyzařovat jen na základě své teploty, emituje celých 98% slunečního záření. Zbytek záření obstarává chromosféra a koróna, které v termodynamické rovnováze nejsou. Průměrná teplota se pohybuje okolo 5 800 K (na dolní hranici 6 000 K a na horní 4 300 K). S výškou klesá i hustota a tlak plazmatu. Složení je podle hmotnosti 74,9% vodíku a 23,8% helia, těžší prvky tvoří méně než 2 % hmoty. Při větším rozlišení lze na povrchu pozorovat granulaci, tedy buňkovou strukturu fotosféry, připomínající včelí plástve, vznikající v důsledku konvekce (granulace je více popsána v kapitole Sluneční aktivita). Spektrum fotosféry je spojité, Fraunhoferovy čáry vznikají ve vyšších vrstvách. Typickým jevem fotosféry je okrajové ztemnění, které se projevuje klesající intenzitou záření od středu slunečního kotouče ke kraji. Ve středu slunečního disku vidíme hlouběji do sluneční fotosféry a můžeme tak pozorovat její níže položené, teplejší vrstvy. Na okrají slunečního disku se k nám dostanou jen fotony z vyšších vrstev, kde je však nižší teplota a okrajová část se nám tak zdá tmavší.

Slovo fotosféra vzniklo z řeckého "photos" tedy světlo. Je pozorovatelná už s jednoduchým filtrem tlumící světlo (filtrem v tomto případě může být i oblačnost). Některé jevy jsou snadno pozorovatelné i malým dalekohledem – příkladem jsou sluneční skvrny nebo jasnější fakulová pole, s větším rozlišením můžeme rozeznat i granulaci a jemné detaily v samotných slunečních skvrnách, jako jsou třeba umbrální  body (malý jasný bod v umbře sluneční skvrny) nebo světelné mosty (protáhlá struktura, která odděluje umbrální fragmenty). Měříme-li tok materiálu ve fotosféře pomocí Dopplerova jevu, můžeme odhalit i běžnými dalekohledy neviditelnou buňkovou strukturu – supergranulaci.

Snímek celého Slunce je pořízen družicí SDO a detailní snímky refraktorem AS 200/3000 mm. Aktivní oblasti v detailu jsou (zleva): NOAA 12324, 12325 a 12321. Dalekohled na pořizování celkových snímků Slunce je v současné době z technických důvodů mimo provoz. Hvězdárna Valašské Meziříčí.

 

Zdroje:

  • WILKINSON, J. W.: New eyes on the sun: a guide to satellite images and amateur observation. New York: Springer, 2012. Astronomers' universe. ISBN 9783642228391.
  • GOLUB, L., PASACHOFF, J. M.: Nearest star: the surprising science of our sun. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 2002. ISBN 0-674-00467-1.
  • ŠVANDA, M.: Pozorujte Slunce, zn. Amatérsky!. Brožura. Praha: Sdružení hvězdáren a planetárií. 2007.
  • RUŠIN, Vojtech. Slnko: naša najbližšia hviezda. Bratislava: Veda, 2005. ISBN 80-224-0864-6.
  • DOROTOVIČ, Ivan. Pozorovanie slnečnej fotosféry. Nitra: Slovenská ústredná hvezdáreň Hurbanovo. 1993. ISBN 80-85221-13-6.

Zpět

Připravované akce

Přednáška "Zpráva o zatmění Slunce 21. srpna"
16. 10. 2017, 19:00 hodin, Zlín

 


Vyhledávání

 

Novinky a aktuality

Částečné zatmění Slunce

12.10.22

Částečné zatmění Slunce nastane 25. října 2022 Začátek astronomického úkazu (první kontakt) v 11:14:58 SELČ Hvězdárna bude pro veřejnost otevřena od 11:00 do 14:00 hodiny. 

Odešel dlouholetý pozorovatel Slunce

16.02.22

Dne 11. února 2022 nás navždy opustil ve věku 73 let náš kamarád a kolega pan František Zloch, dlouholetý aktivní pozorovatel projevů sluneční aktivity na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově a popularizátor nejen astronomie.

Jaký je sluneční cyklus č. 25?

10.02.22

Již dva roky (od prosince 2019) je v činnosti sluneční cyklus s pořadovým číslem 25. Jak to vypadá po srovnání lednových údajů s počty slunečních skvrn a co nás může čekat v budoucnu?